Spínané napájecí zdroje pro PC (shitparáda)

      Pro řadu lidí je napájecí zdroj v PC až na posledním místě, daleko za stříbrnou case obskurních tvarů, prostě jen škatulka s vrtulkou co to všechno krmí a na výpočetní výkon nemá absolutně vliv. Proč se tedy o zdroj zajímat? Stejně jako u jiných komponent i u zdrojů je široká nabídka, která se cenově liší alespoň o 1 řád. Hlavním parametrem zdroje je max. výkon, který může dodat, spolu s proudovou zatížitelností jednotlivých napájecích větví. Další, už často opomíjené detaily, jsou třeba účinnost, z které plyne, kolik ztrátového tepla zdroj vyzáří nebo zvlnění výstupního napětí či napěťová odezva na skokovou změnu zátěže, což má zase vliv na stabilitu systému nebo odchylka od jmenovitých hodnot napětí, která může ovlivnit životnost komponent.
      V neposlední řadě je důležitá spolehlivost zdroje, která závisí podstatně na kvalitě zpracování a použitých součástek a také na tom, jaké nechal konstruktér rezervy. V tom se právě mohou zdroje jinak stejného výkonu výrazně lišit. Je až s podivem, že se u nás nabízejí levné zdroje, za jejichž cenu by tady nebylo ani možné nakoupit použité součástky. Čongové ale za hrst rýže dokážou i nemožné ;) Na nějaké odzkoušené zapojení se aplikuje řada úsporných opatření, které zlevní výrobu a posunou hranici životnosti optimálně na 1 den po záruce. Jak jsem na pár levných zdrojích vypozoroval, ojebáno je důkladně takřka všechno, zmíním např.:

• poddimenzované polovodičové prvky, zejména usměrňovací diody
• poddimenzované profily chladičů - spoléhá se na větší průtok vzduchu (hlučnější větrák)
• poddimenzované rezistory, prozradí je nahnědlý/zčernalý flek na desce pod nimi
• poddimenzované průřezy vodičů na tlumivkách i samotných napájecích kabelech
• nekvalitní elektrolytické kondenzátory, které jsou velkýmy teplotami a proudovými nárazy někdy dohnány až k výbuchu
• absence obvodů přepěťové ochrany
• absence NTC pro omezení proudového nárazu při zapnutí
• absence EMI filtrů zabraňujících vyzařování rušení a naopak pronikání rušení do zdroje a PC.

      Mnoho lidí si neuvědomuje, že selhání zdroje může mít pro PC fatální následky. Od doby, kdy byl zaveden standard ATX, je část zdroje neustále pod napětím i když se PC tváří jako vypnuté. Zdroj dodává větví +5 Vsb (standby) trvale napájení do některých obvodů základní desky, což umožňuje zapnutí PC po modemu nebo po síti či stiskem klávesy nebo malého tlačítka na case. ATX zdroj obsahuje tedy malý pomocný spínaný zdrojík pro +5 Vsb, jehož součástky jsou trvale namáhány. U některých zdrojů docházelo vlivem vysychání elektrolytických kondenzátorů (elyty jsou vůbec mor spotřební elektroniky, BTW oměřil jsem namátkou z šuplíku 10 tesláckých axiálních elytů 1000 µF / 15 V typu TE984 a i po 20 - 30 letech si drží kapacitu s tolerancí +25% až +50%, zatímco 10 imperialistických sráčů, podstatně novějších, mělo kapacitu v rozptylu -30% až 0% a to i značkové jako Nichicon) ke snižování jejich kapacity a tím ke zvyšování napětí větve +5 Vsb a následně odpálení základní desky. Mám dojem, že tím kdysi prosluly zdroje značky Morex. Já v tomto ATX zdrojům prostě nevěřím, a tak jsem si přidal do série tavnou pojistku a transil proti zemi. Podrobnější popis a oprava závady je např. zde. Pro inspiraci se taky může hodit sbírka různých schémat AT a ATX zdrojů.
      Další věc je onen uváděný papírový max. výkon. Zde nelze počítat s tím, že zdroj má nějakou rezervu, tu si musíte připočítat sami. Četl jsem jednu recenzi, kde testované zdroje zatížili daným odběrem s respektováním max. proudu jednotlivých větvích a nedopadlo to moc dobře. Polovina zdrojů odešla do hodiny a to tam zrovna netestovali ten nejlevnější brak.
      Jaké zdroje tedy doporučit? Osobně si nemyslím, že je nutné kupovat zdroje za x tisíc, jako rozumný poměr cena/kvalita mi přijde třeba značka Fortron (i když i tady se kvalita mění a zdroje menších výkonů začínají flákat), hlavně nekupovat shity za pár stovek jako Morex, Enlight Corporation, Allied, JNC, Mercury, Sky Hawk, Eurocase... Někdy mi připadá, že za více značkami stojí tentýž výrobce, který když se daná značka moc zprofanuje, tak si vymyslí nový název a vesele to prodává dál. Na pár fotkách níže je ukázka, čeho se můžete po otevření takových zdrojů dočkat. Další článek na podobné téma zde.

      19.3.2011 Dnes mě po zapnutí PC čekalo nemilé překvapení, když se z case začalo ozývat podivné, pištivé, syčivé škvrkání. Na drhnoucí ventilátor to rozhodně nevypadalo. Poslechem jsem zjistil, že nelibý zvuk vychází z napájecího zdroje Fortron ATX-350PNR. Podle multimetru sice napětí byly v tolerancích, ale zdroj pištěl i po odpojení všech komponent. Po vyndání a odkrytování zdroje mě hned do oka udeřily 2 nafouklé kondenzátory značky TEAPO 1000 µF / 10 V. Po přeměření na digitálním RLC můstku vykazoval jeden kapacitu pouhých 56 µF a ESR 14 Ω a druhý 152 µF a ESR 5 Ω. Následkem toho se zřejmě částečně rozkmitala zpětná vazba na slyšitelné frekvenci. Naštěstí to nezpůsobilo žádnou katastrofu, když pomyslím, že by mohly odejít třeba i disky...
      Kondenzátory jsem vyměnil za větší 1200 µF / 16 V a navíc jsem k nim zespoda připájel SMD keramiky. Provedl jsem kontrolu i dalších kondenzátorů a vyměnil ještě dva malé, kde byl pokles kapacity asi -30 %. Velké elyty na primáru a další výstupní filtráky byly v toleranci. Po této opravě zdroj fungoval ve vší tichosti jako dříve. Nutno podotknout, že měl naběháno už přes 5 let. Na druhou stranu ho zas moc nevytěžuju, spotřeba mého PC je při nenáročné práci kolem 100 W. Problémy se holt nevyhýbají ani lepším značkám a kondenzátory spolu s bezolovnatou pájkou (tvrdě prosazenou EU směrnicí RoHS) jsou ideální kurvítko či slušněji kazítko, které zajišťuje výrobcům stálý odbyt. A to i např. u drahých profi UPS od APC. Je opravdu pozoruhodné, co dokáže nestabilizovaný cín v bezolovnaté pájce (dokument přímo od NASA). Poruchami pájených spojů trpí zejména přehřívající se BGA čipy (GPU, chipsety, paměti...), které nelze snadno amatérsky přepájet. V takovém případě můžete přístroj svěřit k opravě někomu s profi výbavou na BGA reflow / reballing, např. ntbook.cz nebo ovnall.cz. UPDATE: EU úspěšně pokračuje ve svaté válce proti olovu nařízením REACH, které by mělo začít platit v roce 2021 a výrazně omezí používání a dokonce pouhé džení olova ve střelivu a rybářství.
      16.8.2011 Na základě tohoto popisu opravy mého zdroje se mi ozval Petr a popsal svoje trable s tímto zdrojem: "Hi, kontakt jsem našel protože mi "odchází" Fortron ATX-350PNR - jenom trochu jinak než Vám: Nesmyslně se prodlužuje doba od stisknutí "Power on" tlačítka PC do aktivace zdroje (než se rozsvítí zelená ledka PC a ta ostatně někdy i chvilku bliká a pak teprve začne funět ventilace a systém startovat). Hádám, že to mohou být také kondensátory a možná mi poradíte, co mám koupit dopředu, než to celé rozeberu (pájet umím, přeměřit kondensátory ne)? Zdravím, Petr". Závada byla způsobena opět vyschlým elytem, tentokráte tím sousedním stejné velikosti, než jsem měnil já.
      26.10.2012 Protože mě zdroj začal znovu zlobit podivným tichým pískáním a škvrkáním, kterého se mi nepodařilo zbavit (po přeměření to na kondíky nevypadá), rozhodl jsem se, že je čas na upgrade. Nakonec jsem vybral zdroj od Seasonicu, model S12II-430 (430W), který vypadá na solidní výrobek, ale narazil jsem zde na problém provozu na starší UPS s nesinusovým výstupním napětím. Zatím jsem vykoumal takovou obezličku, s kterou to zdá se funguje. Více na uvedeném odkazu.
      27.8.2013 se mi dostal do ruky další vadný zdroj od Fortronu - tentokrát slabší model ATX-300PNR. Byl celý osazen kondenzátory nevalné kvality značky TEAPO, kde na sekundáru odešly všechny 4 kusy 2200 µF / 10 V a jeden 1000 µF / 10 V ve zdroji 5 Vsb. S ohledem na slabší výkon se mi už zdroj nechtělo opravovat a tak jsem ho rozebral na součástky.

      3.11.2011 Dnes jsem v práci opravoval LCD monitor Dell E153Fpc u kterého se projevovala následující závada: Po zapnutí naskočil obraz asi na 1 - 2 vteřiny a pak se monitor vypnul. Avšak pokud se pokusy o zapnutí opakovaly asi tak 5x, obraz najednou naskočil a běžel pak celé hodiny v kuse naprosto normálně. Když se monitor na chvíli vypnul, tak se zas musel takhle složitě startovat. Hned jsem tušil zradu v kondíkách, což se po otevření potvrdilo - nafouklý HERMEI 1000 µF / 16 V, kterému jsem naměřil kapacitu 14 µF a ESR 58 Ω. Tento kondenzátor pracoval ve 12V větvi zdroje. Ještě tam byl druhý v 5V větvi zdroje a ten byl celkem OK, ale preventivně jsem ho také vyměnil. Když jsem pak hodil typ toho monitoru do Google, tak mi vypadla tahle stránka, takže žádná náhodička, ale poctivý kurvítko.

      24.1.2013 jsem odkoupil vadný 22" LCD monitor LG Flatron W2261V na N.D. za 50,- Kč. Po zapnutí do sítě vůbec nereagoval, nerozsvítila se ani žádná LEDka. Šel jsem více méně na jisto po kondíkách ve zdroji a po otevření monitoru a odšroubování desky zdroje se na mě špulily hned 4 nafouklé elyty. Tři Su'scon 1000 µF / 16 V, byly nafouklé všechny (změřeno: 212 µF, ESR 3,7 Ω; 54 µF, ESR 16,3 Ω a 27 µF, ESR 33,5 Ω). Z další trojice Su'scon 470 µF / 35 V byl nafouklý pouze jeden (změřeno: 443 µF, ESR 0,13 Ω; 441 µF, ESR 0,13 Ω a 91 µF, ESR 8,8 Ω). Preventivně jsem vyměnil všechny a pro posílení přidal 2 SMD keramiky 4,7 µF / 50 V na každou napájecí větev. Po zapnutí monitor normálně naběhnul a zdá se, že funguje bezvadně.

      28.5.2013 jsem dostal na opravu DVD rekordér JVC DR-M10SE s tím, že nejde vůbec zapnout. Servisní manuál je ke stažení zde. Po sundání deklu jsem rutinně hledal nafouklé kondíky na desce zdroje, ale nabylo nic vidět. Napětí pro napájení DVD mechaniky jsem naměřil pouze kolem 1 V a zdroj tiše cvakal. Vymontoval jsem tedy zdroj a pustil se do měření elytů. Hned na primární straně jsem našel jeden malý elyt CapXon 27 µF / 35 V (změřeno: 121 nF, ESR 4,2 kΩ) natěsnaný u hřejícího chladiče IO spínaného zdroje, z druhé stany ještě přihřívaný odporem na stojáka, viz foto níže. Tato smrtící kombinace elyt dokonale mumifikovala. Velké elyty byly celkem v ucházejícím stavu, na sekundární straně však byla řada malých elytů 100 µF na 10 V a 16 V, které dosahovaly 25 - 70% jmenovité kapacity s ESR v rozsahu 3 - 24 Ω. Po výměně jsem si myslel, že mám vyhráno, rekordér se zapnul a rozblikal se nápis "LOADING", jenže tím to skončilo. Nereaguje na žádné tlačítko (včetně standby) ani dálkové ovládání, takže asi půjde do šrotu... (nakonec jsem ho rozebral na součástky)

      5.1.2016 večer se nám stala v práci nemilá věc - vyhořel napájecí zdroj v našem osciloskopu Tektronix DPO4034 - mé elektrické oči (byl kupovaný nový od CZ distributora asi před 4 lety). Prostě jsem ho normálně zapnul, rozsvítila se bootovací obrazovka a po cca 3 vteřinách se ozvalo lupnutí a zhasnul. Tak jsem ho rozdělal, abych zjistil, jestli to není jen nějaká banalita. Hlavní 6,3A pojistka F1 byla OK, ale druhá menší 1A vývodová pojistka F1 byla spálená a to nikoliv bezdůvodně. V jednočinném měniči byl šlehnutý MOSFET IRFBC30 (600 V / 3,6 A / 74 W / 2,2 Ω), který s sebou vzal řídicí IO UC3842B v SMD provedení SO8 a zespodu desky byly vypálené 2 SMD odpory bočníku pro měření proudu v sourcu MOSFETu. Původní hodnoty byly pochopitelné nečitelné. Vygooglil jsem sice servisní manuál, ale schéma v něm není. Naštěstí jeden kamarád má v práci podobný Tektronix z řady 41xx se stejným zdrojem a hodnoty mi ochotně zjistil - 2x 10 Ω paralelně. Kolega mezitím obvolával servisy a zjistil, že oprava v autorizovaném servisu v Německu by vyšla asi na 84000 Kč při době opravy až 1 měsíc. Při nejhorším by se dala deska zdroje nahradit nějakým průmyslovým modulem, není to žádná exotika - 1 napájecí větev 12 V / 17 A (druhý pár tenčích vodičů 12V_S a RTS je jen snímání zpětné vazby). Mezitím jsem ještě objevil jednu proraženou schottkyho diodu 40 V / 1 A umístěnou mezi velkým elytem a toroidem. Přeměřil jsem kapacity okolních elytů značky Rubycon, které se však celkem držely v toleranci do -10%. Pro jistotu jsem je radši vyměnil za low-ESR elyty Panasonic. Součástky asi za 50 Kč jsem objednal narychlo v TME, ale dorazily až další týden v pondělí. Samotná oprava nebyla nijak složitá, akorát mě trochu štvalo sundávání chladicího plechu s MOSFETem, který je nutno pořádně prohřát. Po výměně vadných součástek se osciloskop normálně rozběhnul a zatím funguje. Poslední verze firmware je 2.68 z 25.4.2012 a novější už nebude, protože koncem loňského roku skončila technická podpora. Nový firmware vychází dále jen na Béčkovou revizi řady 40xx a není s touto kompatabilní.


      28.8.2017 Člověk by neřekl, jaké záludnosti se mohou skrývat v konektorech PC zdrojů. Zrovna jsem si z burzy v Holicích přivezl procesor intel Pentium Pro 150 MHz a chtěl jsem ho vyzkoušet. Vytáhl jsem své retro PC, osadil ho tam a procesor běžel, ale občas se PC z ničeho nic restartovalo. Díky tomu, že jsem zrovna před pár týdny na O'C fóru viděl tuhle fotku, tak jsem si na to vzpomněl a sáhnul na napájecí konektor AT zdroje do desky, který byl pěkně horký. Následně jsem si všinul, že na plastovém těle konektoru jsou už v místech 5V pinů nahnědlé flíčky a některá pérka už byla do plastu dokonce zatavená. Konektor jsem radši ucvaknul, přepájel ho z vraku jiného zdroje a komp už běží stabilně. Proto vřele doporučuju provést kontrolu, pokud ještě nějaký starý PC s AT zdrojem používáte.

Eurocase 200XA, 200 W ATX by RayeR

Eurocase ATX-550 JSP, 550 W ATX by RayeR

Enlight Corporation, 250 W ATX by RayeR

Allied AL-C350ATX, 350 W ATX by Rainbow

Thermaltake Fanless 350 W ATX, Heatpipe Cooled by Rainbow

nekvalitní kondenzátory se nevyhýbají ani značkovým zdrojům...

Fortron ATX-300GT, 300 W ATX by RayeR

kurvítko: kondenzátor Jamicon umístěný vedle hřejícího odporu, změřená kapacita: 25 µF.

Fortron ATX-350PNR, 350 W ATX by RayeR

i zde byly použity ne zrovna kvalitní kondenzátory, takto dopadly po 5 letech provozu.

Fortron FSP400-60HLN, 400 W ATX by Over

i zde byly použity nekvalitní kondenzátory, tentokrát CapXon.

Mercury KOB AP4400XA, 400 W ATX by trodas

JNC LC-B300ATX, 300 W ATX by RayeR

nekvalitní kondenzátory DON, G-LUXON a Jun Fu

Adaptér UMEC UP0181B-05PE 5 V / 2,5 A k routeru Asus WL-500G by RayeR

změřená kapacita: 6,7 µF, ESR: 110 Ω

Nabíječka Caliber 6 V / 400 mA by RayeR

po explozi NPN tranzistoru BU102S (U_CE0 = 400 V, I_cm = 1 A) bez ochrany

Adaptér CWT PAG0342 5 V / 2 A, 12 V / 2 A k USB HDD ICY BOXu by RayeR

tentokrát nikoliv kondenzátory, ale poddimenzované odpory vypálily díru do desky
* tak mi po 2 měsících vyhořely i ty 1/4W teslácké odpory, bude to chtít aspoň 1W...

Adaptér SMP SBU205 5 V / 2,5 A by RayeR

Suncap 1000 µF / 10 V, změřená kapacita: 2,9 µF, ESR: 198 Ω

Adaptér pro notebook Fujitsu 19 V / 4,5 A by RayeR

přerušený kontakt přívodu k elektrodě v elytu Ltec 120 µF / 420 V

LCD monitor Dell E153FPc by RayeR

HERMEI 1000 µF / 16 V, změřená kapacita: 14 µF, ESR: 58 Ω

LCD monitor LG Flatron W2261V by RayeR

Su'scon 1000 µF / 16 V, změřená kapacita: 27, 54, 212 µF; ESR: 33, 16, 4 Ω

Síťový zdroj multifunkční tiskárny HP PSC 1200 by Peleva

Lcon 100 µF / 400 V, změřená kapacita: 79 µF po 9 letech

DVD rekordér Panasonic DMR-ES10EP-S by RayeR

ve zdroji odešla většina elytů značky ELNA:
ELNA RJX 1500 µF / 16 V, změřená kapacita: 10 µF; ESR: 78 Ω a 11 µF; ESR: 72 Ω
ELNA RJX 1000 µF / 16 V, změřená kapacita: 969 µF; ESR: 105 mΩ
ELNA RJX 680 µF / 10 V, změřená kapacita: 7 µF; ESR: 115 Ω
ELNA RJX 680 µF / 6,3 V, změřená kapacita: 6 µF; ESR: 134 Ω a 6 µF; ESR: 124 Ω
ELNA RJF 220 µF / 10 V, změřená kapacita: 223 µF; ESR: 420 mΩ
ELNA RJF 47 µF / 25 V, změřená kapacita: 42 µF; ESR: 273 mΩ
a přežily akorát elyty Panasonic/Matsushita 220 µF / 25 V, 105°C,
změřená kapacita: 210 µF; ESR: 520 mΩ, 202 µF; ESR: 560 mΩ, 202 µF; ESR: 580 mΩ

DVD rekordér JVC DR-M10SE by RayeR

CapXon 27 µF / 35 V, změřená kapacita: 121 nF; ESR: 4,2 kΩ

Základní deska Dell OptiPlex GX260 by RayeR

nichicon 3300 µF / 6,3 V, 105°C - nafouklých 2 / 2 kusů kolem soketu

Základní deska Gigabyte GA-8SRX rev 1.0 by RayeR

CHOYO 3300 µF / 6,3 V, 105°C - nafouklých 6 / 6 kusů kolem soketu

Základní deska Asus M2N-X rev 2.01G by RayeR

Značkové kondenzátory Nippon 3300 µF / 6,3 V, 105°C řady KZG - nafouklých 4 / 4 kusů kolem soketu

noname LED žárovka by RayeR

nafouklý elyt JH byl zřejmě na počátku apokalypsy

Další lahůdkou je DC-AC měnič z 12 V na 230 V Power Jack 3500 W

Frantova oprava zesilovače pro STA IKUSI CBS 734

Sračkový kondenzátory

značka	hodnota	míra shitovosti *
Canicon	1000 µF / 6,3 V, 105°C	25%
Canicon	1500 µF / 6,3 V, 105°C	10%
CapXon	27 µF / 35 V, 105°C	100%
CapXon	1000 µF / 16 V, 105°C	100%
CapXon	1200 µF / 10 V, 105°C	100%
CD110S	22 µF / 50 V, 85°C	50%
CD110S	100 µF / 10 V, 85°C	80%
CD110S	100 µF / 16 V, 85°C	75%
CHOYO	3300 µF / 6,3 V, 105°C	100%
CS	2200 µF / 10 V, 105°C	100%
DON	2200 µF / 10 V, 105°C	100%
Elite	2200 µF / 16 V, 105°C	100%
G-LUXON	470 µF / 16 V, 105°C	100%
G-LUXON	2200 µF / 6,3 V, 105°C	100%
G-LUXON	2200 µF / 10 V, 105°C	100%
G-LUXON	2200 µF / 16 V, 105°C	100%
GSC	1000 µF / 6,3 V, 105°C	78%
GSC	1500 µF / 6,3 V, 105°C	100%
GSC	2200 µF / 6,3 V, 105°C	78%
GSC	2200 µF / 10 V, 105°C	100%
HERMEI	1000 µF / 16 V, 105°C	50%
ICCC	1000 µF / 16 V, 105°C	100%
JACKCON	1500 µF / 6,3 V, 105°C	86%
Jamicon	2200 µF / 10 V, 105°C	100%
JEE	3300 µF / 10 V, 105°C	25%
JPCON	2200 µF / 6,3 V, 105°C	100%
Jun Fu	1000 µF / 10 V, 105°C	100%
Jun Fu	2200 µF / 10 V, 105°C	100%
Licon	1000 µF / 6,3 V, 105°C	56%
Ltec	120 µF / 420 V, 105°C	100%
Ltec	3300 µF / 10 V, 105°C	100%
[M]	2200 µF / 6,3 V, 105°C	100%
nichicon	3300 µF / 6,3 V, 105°C	100%
Nippon	820 µF / 6,3 V, 105°C KZG	60%
SAMXON	680 µF / 25 V, 105°C	100%
SAMXON	1000 µF / 16 V, 105°C	50%
Su'scon	22 µF / 400 V, 85°C	100%
Su'scon	470 µF / 35 V, 105°C	33%
Su'scon	1000 µF / 16 V, 105°C	100%
Suncap	1000 µF / 10 V, 105°C	100%
TAYEH	1000 µF / 6,3 V, 105°C	20%
TAYEH	1200 µF / 6,3 V, 105°C	28%
TEAPO	220 µF / 25 V, 105°C	17%
TEAPO	330 µF / 25 V, 105°C	100%
TEAPO	470 µF / 25 V, 105°C	100%
TEAPO	1000 µF / 10 V, 105°C	100%
TEAPO	1000 µF / 25 V, 105°C	50%
TEAPO	2200 µF / 10 V, 105°C	100%

* relativní četnost viditelně poškozených kusů na desce

Více o elytech si můžete přečíst v Trodasově vlákně na CapsModu.

      10.10.2012 Jak to tak vypadá, člověk se už nemůže spolehnout ani na svitkové kondenzátory, kde nemá co vyschnout. Zrovna jsem se dnes bavil s kamarádem servisákem, který si stěžoval, jak tyhle kondíky ve spínaných zdrojích ztrácí kapacitu. Nechtělo se mi tomu věřit, ale po přeměření na RLC můstku měly tyto kondy místo 22 nF / 630 V jenom 6,6 nF a 7,3 nF a ESR v řádu stovek ohmů. Domníval jsem se, že problém byl v porušení vodivého kontaktu mezi přívodem a metalizací, protože při pitvě jedna nožička upadla skoro sama. Avšak po rozvinutí fóliového svitku jsem zjistil, že metalizovaná vrstva je děravá jak cedník. Tyto kondenzátory jsou tzv. samoopravitelné, tzn. že se při překročení parametrů neprorazí, ale část metalizace se odpaří a kondík může fungovat dál. Ale pokud se to stává často, tak to vede k podstatné ztrátě kapacity a zvýšení ESR. Kondenzátor byl tedy v daném zapojení poddimenzovaný. Otázka jestli jen z cenových důvodů nebo jako pečlivě načasované kurvítko...


      Bohužel z hlediska dlouhodobé životnosti nejsou řešením ani tantalové kondenzátory, které se po delší odstávce bez napětí a následném tvrdém připojení napětí prorazí nebo dokonce explodují. Jeden takový příběh o oživovaní starého 386 MB si můžete přečíst zde. Kdysi mi známý vyprávěl, jak strčil po dlouhé době do PC nějakou starou ISA kartu, kde se tantalová kapka ihned po zapnutí rozprskla. Ani moderní keramiky MLCC nevydrží věčně, degradace při které dochází k difuzi kovu elektrod do keramického dielektrika, která nakonec skončí zkratem, silně závisí na teplotě a napětí. Zde je kalkulátor pro hrubý odhad životnosti MLCC. Těmto kondům také příliš nesvědčí mechanické namáhání, můžou v nich vzniknout tzv. flex cracks, též v závislosti na použité pájce.

Aktivní a pasivní PFC vs UPS

      Zde bych chtěl zejména varovat před problémy, které mohou nastat, pokud připojíte nový ATX zdroj s aktivním PFC na starou UPS, která produkuje nesinusový (typicky trapézový) průběh výstupního napětí. Různé typy zdrojů se mohou chovat dost odlišně, některé fungují v pohodě, jiné se můžou vypnout nebo cyklovat. Jelikož už se zdroje s pasivním PFC téměř nevyrábí (až na nějaké EC shity, některé EC mají dokonce i falešné pasivní PFC) je toto téma docela aktuální, pokud tedy už nemáte novou UPS se sinusovým průběhem. Více se tomuto tématu věnuji zde.

Polovodiče - šmejdy a fejky

      6.12.2009 Řada lidí si už delší dobu stěžuje na kvalitu některých elektrosoučástek nabízených v prodejnách GM Electronic. Naposledy se v diskusi u Danyka probíral legendární výkonový tranzistor 2N3055, který se vyrábí už od 60-tých let původně firmou RCA a později mnoha dalšími výrobci. Zde je přehled základních parametrů (pro porovnání jsem uvedl i starý teslácký KD605, o kterém bude ještě řeč dále):

typ	2N3055	TIP3055	KD605
Uce0	60 V	60 V	40 V
Ic	15 A	15 A	10 A
Pd	115 W	90 W	70 W
Rth	1,52°C/W	1,4°C/W	<1,5°C/W
Tjmax	200°C	150°C	155°C
pouzdro	TO-3	TO-247	TO-3

      Rozhodl jsem se udělat takové malé porovnání těchto tranzistorů. V GM Electronic jsem koupil 2N3055 značky "GM" za 14 Kč (jak jsem se dozvěděl později, značku "GM" vyrábí přímo pro GM Electronic v Číně, takže shoda písmenek není čistě náhodná), v GESu jsem koupil 2N3055 značky "ST-Microelectronics" za 29 Kč a ze šuplíkových zásob jsem vyhrabal 2N3055 značky "RCA" a KD605 značky "TESLA". První překvapení nastalo, když jsem tranzistorům smeknul klobouky. U trandu "GM" to nedalo moc práce (jak někdo poznamenal, drží tam jen "silou čínského ducha"), zato u tesláckýho KD605 jsem se s tím docela potrápil. Spoj se základnou nepovolil, ale plech se nakonec uskřípnul v ohybu. Na následujícím obrázku je vidět, jak moc se liší vnitřní konstrukce tranzistorů, zejména co do plochy křemíkového čipu a robustností přívodů:

výrobce	RCA	GM	ST TO-3	ST TO-247	TESLA
plocha čipu	21 mm2	16 mm2	6 mm2	5,2 mm2	20 mm2
tloušťka základny	1,65 mm	3,00 mm	1,50 mm	1,25 mm	2,00 mm
Cu heatspreader	ano	ne	ano	ano	ano
destrukční proud	17 A	-	15 A	16 A	>20 A

      Tranzistor od "RCA" je klasická poctivá konstrukce. Velký čip umístěný na velkém měděném heatspreaderu s masivními páskovými přívody. Tranzistor "GM" je už na první pohled nápadný velmi tlustou železnou základnou, na kterou je přímo umístěn čip. Dá se tak předpokládat větší tepelný odpor. Přívody k čipu jsou z tenkých drátků. Tranzistor "ST" překvapil svým miniaturním čipem, fakt nevím jestli je to originál nebo zdařilý padělek. Ale aspoň má čip na měděném heatspreaderu a základna není zbytečně tlustá. Teslácký tranzistor je klasika, přívody k čipu z trochu tlustších drátků.
      V prvním testu jsem postupně každý tranzistor přimontoval na masivní hliníkový chladič a zatěžoval impulsně kolektorovou ztrátou 74 W. Během neaktivní části periody jsem měřil teplotu čipu úbytkem na B-E přechodu pomocí multimetru připojeném k PC. Po skončení měření jsem chladič ochladil proudem studené vody na výchozí teplotu. Časování jsem z lenosti řídil ručně, takže se průběhy úplně nekrejou. Nicméně je jasně vidět, že malý čip tranzistoru od "ST" dosahuje znatelně vyšších teplot než ostatní tranzistory s většími čipy. Tranzistor "GM" se záhadně prorazil hned na začátku měření a vzal s sebou i zátěž - 50W halogenku na 8V. Další tranzistory jsem měřil s 50W autožárovkou. Zde jsou naměřené průběhy teplot:


      Dále následoval crash test, kde jsem měřil kolektorový proud, při kterém dojde ke zničení tranzistoru. Tranzistor byl opět přidělaný na chladiči s výchozí teplotou 20°C. Uce jsem se snažil udržet co nejmenší (6 - 8 V). Tranzistor "ST" se šlehnul při 15 A a okamžitě se utavil emitorový přívodní drátek (zřejmě integrovaná pojistka :). Tranzistor "RCA" se šlehnul při 17 A, ale masivní přívody vydržely. Papírově nejslabší tranzistor "TESLA" se mi nepodařilo zničit ani proudem lehce přesahujícím 20 A po dobu asi jedné minuty. Smekám tak před velkorysými rezervami v parametrech od soudruhů návrhářů z N.P. TESLA Rožnov. Později jsem ještě crash test doplnil o tranzistor TIP3055 v pouzdru TO-247 od ST, koupený v GM za 14,40 Kč. Několik vteřin vzdoroval při proudu 16 A a pak se s hlasitou ránou rozprsknul do okolí. Plocha čipu je nejmenší ze všech testovaných tranzistorů a i papírově má menší ztrátový výkon než verze v pouzdru TO-3, takže to už jsem ho trápil mimo SOA...
      Jak je vidět, jsou skutečně mezi tranzistory stejného typu různých výrobců rozdíly. Bohužel už došlo na to, že Číňani začali svoje padělky značkovat i pod jmény ostatních zavedených výrobců, přičemž na první pohled jsou k nerozeznání. Běžné je také přebroušení původního značení součástky a vylaserování nového. Více si můžete přečíst na stránkách Aldaxu, v těcho vláknech: Druhovýrobci polovodičů, MJL21195 z prodejny RS na Audiowebu, spousta dalších zajímavých odkazů je ve vlákně Identifikace padělků na Bastlírně a u Roda Elliotta, kde popisuje svoje zkušenosti s tranzistory MJ15003 / MJ15004 od Motoroly, ON Semiconductor a jejich zdařilými padělky. Na tomto videu jsou rozlousknuté originály 2SA1302 / 2SC3281 od Toshiby a porovnány s fejky. Bohužel nezůstalo jen u tranzistorů, při troše "štěstí" můžete narazit třeba na takovýto vypečený procesorek Atmel ATmega328P bez křemíkového čipu :P Ano, soudruh Milouš Jakeš by jásal, soudruhům se podařilo vyrobit celovodiče! V této prezentaci je popsáno, jak se Číňani neustále zlepšují v přeznačování součástek - ty lepší padělky odhalí až třeba měření VA charakteristik přechodů nebo rentgenová spektroskopie...
      Naopak falešný USB - UART převodník FT232RL se jim docela povedl, místo ASICu použili MCU s programovou pamětí v masce a fungoval k nepoznání od originálu. Ovšem jen do té doby, než FTDI vydalo aktualizaci ovladačů, které padělky odhalily a přestaly s nimi fungovat. Novější verze ovladačů dokonce padělky ničila přeprogramováním VID/PID příkazem s vadným CRC, který originální čip ignoruje. Také další výrobce USB převodníků Prolific má problém s padělky svých čipů PL2303, ale zatím je řeší méně agresivněji - některé padělky s novými ovladači pouze nefungují a hlásí chybový kód 10 ve správci zařízení. Padělek převodníku MAX3232 sice taky fungoval, ale jen pár týdnů. Pak se z ničeho nic čip někde prorazil a začal odebírat nadměrný proud a topit. Po odleptání pouzdra Pete zjistil, že padělek má proti originálu asi poloviční velikost čipu a úplně jiný layout a hliníkové bondovací drátky místo zlatých. Ken Shirriff popisuje na svém blogu reverzní engineering patrně padělaného lineárního stabilizátoru ST 7805.

      6.9.2013 Honza se podělil o své zkušenosti při opravě zesilovače Onkyo, kde vyměnil pár odprásknutých komplementárních tranzistorů 2SA1264 a 2SC3181 původně od Toshiby za ekvivalenty výrobce ISC koupené v AME. Jak to dopadlo už asi správně tušíte, zesilovač hrál do té doby, než se trochu vytočilo volume doprava, pak blikla pojistka a byl šlus. Pitva transistorů odhalila u výrobce ISC výrazně menší plochu křemíkového čipu, co pak po takovém tranzistoru chtít...


      30.7.2015 Bkralik se podělil o své zkušenosti při opravě zesilovače Transiwatt TW140, kde měnil koncové komplementáry Tesla KD606 a KD616 za ST 2N3055 a MJ2955 zakoupené v AME. Moc muziky si ale z nich neužil. Po rozlousknutí pouzder nastalo klasické rozčarování nad miniaturní velikostí křemíkových čipů, která u 2N3055 činila 6,5 mm², což odpovídá mému vzorku z GESu (avšak zde chybí heatspreader) a u MJ2955 pouhých 2,3 mm² (též bez heatspreaderu). Další ST 2N3055, co měl v šuplíku (též kupovaný z AME), měl stejnou plochu čipu a navíc i heatspreader, stejně jako ten můj GESácký - to asi bude originál od ST.


      22.12.2016 Honza objevil u nějakého čínského prodejce pajc legendárních Tesláckých tranzistorů KD503, avšak se značením "Motorola MEXICO" (Motorola nikdy tyto tranzistory nevyráběla, KDxxx bylo specifické značení Tesly). A tohle má k originálu taky daleko, byť je tam značení Tesla...


      27.6.2010 Ještě doplním jednu takovou zajímavost. Ačkoliv je šířka zakázaného pásu běžného křemíkového přechodu malá pro vyzařování ve viditelném spektru, přesto lze výkonový tranzistor donutit svítit! Využívá se přitom nedestruktivního průrazu přechodu B-E, který u běžných výkoňáků nastává asi do -10 V. Vyzkoušel jsem to na přeživším tesláckém KD605. Přechod B-E jsem připojil ke zdroji přes ampérmetr a halogenovou žárovku jako omezení proudu. První slabé světélkování se objevilo asi při 8 V / 150 mA. Maxima jsem dosáhl při 12 V / 1,5 A, kdy to bylo zřetelné i za denního světla. Další zvyšování proudu už bylo spíš na škodu. Fotil jsem na dlouhou expozici 10 s, ISO200, f/5,6.

"Zlacené" precizní kolíkové lišty z GME a AliExpressu

      4.5.2021 Pro své nově vyrobené simulátory EPROM a nějaké paticové redukce k programátoru LabProg-48LV jsem potřeboval několik delších precizních kolíkových lišt, které nejsou zrovna levné. Pro akutní potřebu jsem koupil v GME dvě 32-pinové lišty PRS132G-V12,2 po 49,- Kč. V TME stojí 36-pinová lišta MCT-1-36-1-G 61,50 Kč ale není momentálně skladem. Podíval jsem se tedy po něčem levnějším na AliExpressu a na pokus objednal 5 ks 40-pinových lišt za 76,- Kč i s dopravou. Lišty dnes dorazily a na první pohled byla znát horší kvalita, holt za málo peněz málo muziky. Povrch kolíků není dokonale vyleštěný do hladka ale i pouhým okem je vidět hrubší struktura. Co mě ale překvapilo, že na jedné liště byl uprostřed 1 pin defektní - zkrácený asi o 1,5 mm. Byl jsem zvědav, jestli je povrch vůbec pozlacený aspoň nějakou tenkou vrstvou nebo je to jen nějaké kočičí zlato. Ponořil jsem tedy vzorek lišty do kyseliny dusičné (HNO₃), která by samotná, na rozdíl od lučavky královské, neměla zlatu ublížit. Záhy se začaly objevovat první bublinky a během chvilky se rozjela čilá reakce, která kolíky kompletně rozpustila. Totéž jsem zopakoval se zbytky lišty z GME se stejným výsledkem. Je možné, že zlacená vrstva byla příliš porézní či s nějakými mikrotrhlinkami, které umožnily přístup kyseliny k podkladovému materiálu, což rozjelo reakci a vrstvičku roztrhalo. Když jsem později pokus zopakoval s pinem ze starého FRB konektoru, tak ten v kyselině nereagoval ani po zahřátí. Teprve po delší době jsem koukal, že na hladině plave neporušená zlatá obálka pinu, jehož vnitřek byl vyžrán z obnažené strany, kde jsem ho uštípl kleštěmi. Co se týče pájitelnosti, tak s tím nebyl problém. Jelikož mě kvalita moc neuspokojila, otevřel jsem na Alíku spor a nechal si vyplatit refund.

"Věčná" smyčka pro trafopájku

      15.7.2021 Každý, kdo někdy intenzivněji pájel trafopájkou ví, jak běžné smyčky z Cu drátu doslova mizí před očima (měď se rozpouští v roztaveném cínu) a kolikrát jsem je musel měnit i několikrát denně. Vyzkoušel jsem i několik tzv. "věčných" smyček. Ty používají většinou na špičku nějaký ocelový pocínovaný drát (možná je ten drát také z Cu s nějakou nanesenou vrstvou Fe), který je vodivě a mechanicky spojen s přívodními Cu dráty. Měl jsem smyčku, kde byl tento spoj proveden bodováním, vydržela poměrně dlouho, dokud mi pájka nespadla na zem a bodový spoj prasknul. Pak jsem také před lety koupil na radioburze od pana lahvičkáře jeho "věčnou" smyčku, kde byl do přívodních Cu drátů vyvrtán otvor a do něj zalisován asi ocelový drát. Smyčka sloužila dlouho, ale pak najednou začla vynechávat a hřála hrozně slabě. Při bližším zkoumání jsem zjistil, že došlo k uvolnění (možná vlivem mnoha teplotních cyklů) a zoxidování kontaktu zalisovaného ocelového drátu v přívodním Cu drátu. Stačilo spoj trochu smáčknout kleštěmi a smyčka začla opět hřát normálně, ale jen na krátkou dobu a nakonec jsem ji musel vyměnit. Bohužel nemám možnost dráty něčím svařit nebo spájet natvrdo. Pan lahvičkář už je po smrti, takže asi jediná možnost zbývá bodovaná smyčka z GME.


      UPDATE: Dnes jsem koupil v GME "věčné" smyčky o průměru drátu špičky 1,4 a 1,6 mm. Pro zajímavost jsem změřil ustálený příkon své 100W trafopájky wattmetrem při tavení cca 7mm cínové koule: s provizorní smyčkou z 1,7mm Cu drátu byl příkon 95 W, zatím co s "věčnou" smyčkou 1,6 mm jen 56 W a doba potřebná k roztavení byla znatelně delší. Provizorní Cu smyčka však cín viditelně přepalovala a po půlminutovém tavení bylo jasně viditelné ztenčení drátu ve špičce.

USB Flash paměti - šmejdy a fejky

      30.4.2010 USB klíčenky jsou snad nejoblíbenější obchodní artikl čínských obchodníků s HW, kteří chtějí snadno a rychle vydělat. Často se lze setkat s padělky, které více či méně zdařile simulují větší kapacitu, než je skutečná kapacita použité NAND Flash paměti. Ale může být i hůř, viz jedna fotka USB WiFiny, která obsahovala pouze prázdný kryt s ustřiženým kabelovým USB konektorem vlepeným plivancem tavného lepidla :) Zde si můžete přečíst podrobně zdokumentovaný příběh uživatele Spiro, který si na eBay koupil 16GB klíčenku se 4GB pamětí uvnitř, jenž se v systému tvářila jako opravdová 16GB, akorát z ní nebylo možné korektně přečíst všechna zapsaná data. Uživatel požadoval výměnu za pravou 16GB klíčenku nebo vrácení peněz _před_ odesláním té falešné, ale náhrady se ani po několikaměsíčních mailových tahanicích nedočkal. Před falešnými klíčenkami na eBay varují i další uživatelé. Já osobně jsem zatím žádnou takovou špatnou zkušenost neudělal a klíčenku bych si radši koupil v normálním obchodě s HW.

      13.11.2010 Na veletrhu Electronica 2010 jsem dostal na stánku uBloxu zdarma reklamní 4GB USB flešku (výrobce Hcg International Limited, Shenzhen China), avšak poměrně záhy jsem odhalil, že se jedná o fake se skutečnou kapacitou jen 2 GB. Jak se říká, darovanému koni na zuby nekoukej, ale v tomto případě jde spíše o danajský dar, neboť cena uložených dat může mnohanásobně převýšit cenu paměťového média. Nicméně je to o něco lepší než minule, kdy jsme dostali tři 2GB flešky z nichž dvě hned odešly. Podezření ve mně začlo hlodat, když jsem ze zvědavosti provedl test přenosové rychlosti v HD Tune. Po překročení hranice 2 GB došlo ke skokovému poklesu rychlosti čtení. Neuměl jsem si to rozumně vysvětlit a tak jsem test pustil ještě jednou, ale se stejným výsledkem.

      Zkusil jsem tedy disk (4GB FAT32 oddíl) zaplnit asi 3 GB MP3 souborů a následně je přečíst. Soubory uložené za hranicí 2 GB sice šly normálně číst, ale jejich obsah byl nesmyslný. Pak jsem USB klíčenku rozebral (nedalo to ani moc práce, stačilo trochu zapáčit nehty ve spáře dvou plastových dílů krytky) a identifikoval USB řadič jako Alcor FC8308 (VID: 058Fh, PID: 6387h) a NAND Flash jako SpecTek FBNL63ANAK3PG. Podle tohoto označení se mi nepodařilo velikost paměti jednoznačně určit ("NA" v typovém označení znamená Not Defined), nejspíš se jedná o MLC Flash 16 Gb x 8 (2 GB). V této databázi můžete najít typ řadiče a paměti spousty dalších flashdisků.


      Při hledání informací o řadiči Alcor FC8308 jsem narazil na utilitu FC MpTool 04.01.00, která umožňuje flashdisk nízkoúrovňově zformátovat. Zde jsou ke stažení podobné nástroje pro další řadiče a USB Flash Drive Information Extractor by vám měl zjistit typ použitého řadiče. FC MpTool flashdisk zdetekoval a nabídl možnost zformátování. Nenašel jsem zde žádné možnosti nastavení a tak jsem jen klinul na volbu Start. UPDATE: Později jsem objevil poměrně rozsáhlé možnosti nastavení pod tlačítkem Setup - vyskočí okno PassWord, které stačí odklepnout tlačítkem OK a objeví se další okno několika záložkami. Lze nastavit ručně typ paměti, VID, PID, Vendor String, využitou kapacitu a spoustu dalších parametrů.

      Po formátování, které trvalo asi 13 minut (provádí se i verifikace), byla reportována kapacita 1988 MB a na disku byl vytvořen FAT16 oddíl. V systému se nyní flashdisk hlásil jako "Generic Flash Disk (2 gB)" místo "USB2.0 Flash Disk (4 gB)". Zkusil jsem oddíl zkontrolovat programem H2testw 1.4 a Volume Checker a vše bylo v pořádku. I podle HD Tune už vypadal průběh čtecí rychlosti OK. Tak doufám, že teď bude sekat dobrotu.

      Po světě už běhají tisíce takto nafejkovaných flashek, zejména na eBay je šance koupi takového šmejdu vysoká. Značkoví výrobci se sice snaží proti padělkům bojovat a eBay blokuje podvodníkům účty, ale když zruší jeden, podvodníci založí 10 nových. Další informace např. zde, zde a zde.

      19.12.2010 Jako reakci na tento článek mi poslal RBMK v diskusi u Danyka své zkušenosti a fotky dárkové USB flash od Vodafone, která měla jmenovitou kapacitu 1 GB, avšak reálně jen 256 MB. Jak je vidět ze screenshotu HD Tune, na hranici skutečné kapacity je opět patrný skokový pokles přenosové rychlosti. Řadič se ukrývá pod epoxidovým plivancem - mělo by jít o typ C*Core CCM3108. NAND Flash je SpecTek FBNM59ANAK3WG (z tohoto označení nelze kapacitu zjistit).

Jako další se o této flešce zmiňoval na Hofylandu uživatel YETI10: "Mimochodem vzpomínám, jak mi vloni Vodafone jako dárek dal flash 1 GB včetně nějaký krabičky atp. a použil jsem ji jednou, ztratily se mi na tom data, podruhý už se ani nenačetla. Kámoš jich někde sehnal spoustu zdarma a půlka z nich se rozlámala během prvních dvou použití a zbytek je nefunkční... Takže to bych se zase styděl já, kdybych dal někomu jako dárek něco podobnýho."

      6.11.2013 Kolega z práce neodolal výhodné cenové nabídce a koupil si 32GB noname flashdisk od podvodníků z www.fajne-elektro.cz za pouhých 299 Kč. Po předchozích zkušenostech v něm ale zahlodal červík pochybností a flešku mi půjčil na otestování. Test v HD Tune neodhalil žádné extrémní výkyvy přenosové rychlosti, ale pouze to, že místo deklarovaných max. 24 MB/s čtení četla fleška sotva 10 MB/s. Rychlý test programem Volume Checker odhalil, že je pravděpodobně udávaná kapacita 32 GB podvržená. Následně důkladný test programem H2testw 1.4 potvrdil, že skutečně použitelná kapacita je pouze 5,1 GB. To je dosti neobvyklé číslo, které má daleko do mocniny 2, jak se NAND flash čipy běžně vyrábí. Nechce se mi věřit, že by to byla 8GB paměť s tolika vadnými sektory. Také jsem se podíval na USB device deskriptor, kde jsou hodnoty VID: 1908h, PID: 1320h, jinak většina položek není vyplněná (chybí i unikátní s/n). Pátral jsem na webu po výrobci a podle linuxového USB listu bylo ID výrobce a zařízení ukradeno digitálnímu USB fotorámečku GEMBIRD PF-15-1.

      Další libůstkou je tento fake přenosný USB disk WD Elements SE Portable. Co všechno jsou Číňani schopni nacpat do svých fejkových výrobků si můžete prohlédnout v tomto videu, ty ořechy mě fakt rozsekaly :D

      13.10.2014 Na hackerských konferencích Black Hat a DerbyCon se objevila zajímavá prezentace, pojednávající o potenciální možnosti virové infekce některých USB zařízení, potažmo PC, do nichž byla připojena. Zranitelnost dostala název BadUSB. V současnosti byla provedena demonstrace na USB flash discích založených na řadiči Phison PS2251-03 a PS2303 s jádrem 8051, kde lze snadno přepsat firmware záškodnickou verzí. Ta potom může místo obyčejného úložiště např. emulovat USB HID klávesnici a zadávat příkazy, emulovat USB síťovku, obsahovat skrytý diskový oddíl s dalším malwarem (či programem pro replikaci na další zařízení) aktivovaný za určitých podmínek nebo obcházet heslo pro přístup k datům na USB flashdisku. Zájemci si mohou prostudovat zdrojáky na GitHubu. V současnosti nehrozí žádné masové rozšíření, ale je dobré o této možnosti vědět, protože se nedá odhalit běžnými antivirovými programy. Využití bych viděl spíše pro šíření špionážních a sabotážních virů jako byl Stuxnet, Flame a pod.
      Samotná myšlenka zneužití USB zařízení se tu objevila už před 3 lety, kdy hacker Adriel Desautels z testovací penetrační společnosti Netragard použil hardwarově upravenou myš Logitech, kterou poslal jednomu zaměstnanci firmy, do které chtěl proniknout. Myš obsahovala MCU, který emuloval USB composite zařízení sestávající z myši, klávesnice a skrytého flashdisku. Po 60 s od připojení myš sama vyslala sérii stisků kláves, tak jako by je napsal někdo na klávesnici a tím se spustil další malware ze skrytého flashdisku. Navíc se povedlo nějak potlačit i varovné okno McAfee antiviru a počítač byl úspěšně infikován. Nyní je možné toto pouze úpravou firmwaru zmíněných USB flashek.

Pokus o záchranu USB flash ADATA N005

      12.1.2018 Dnes mi náhle umřela 32GB USB fleška ADATA N005. Doma ráno jsem na ni bez problémů nakopíroval pár souborů a korektně ji ve Windows odpojil. V práci jsem ji píchnul do PC a Windows najednou nemohly rozpoznat souborový systém (byl tam NTFS) - fleška se tvářila jako nenaformátovaná, přitom ve Správci zařízení byla normálně vidět a dostala přiřazené písmeno. CHKDSK odmítl disk zkontrolovat, stejně jako linuxový ntfsfix. Když jsem se na flešku podíval WinHEXem, tak ten normálně viděl MBR i NTFS bootsektor a za ním nějaká data. Dále jsem zkusil nástroje GetDataBack pro NTFS a QPhotoRec, ty sice nějaké soubory našly a zkopírovaly, ale byl v nich většinou maglajz, jen pár malých textových souborů bylo OK. Když jsem pak zkoušel kopírovat obsah flešky linuxovým dd, tak na mě po 8 MB začaly vyskakovat I/O errory a bylo vidět, že je zle. Problém tedy nebyl zbořený FS, ale HW chyba v NAND Flash pamětech. Takže disk nešel v OS ani zformátovat (všechny sektory se jeví jako read-only), nezbývá než na něj pustit low-level formát. Budiž tento příběh mementem, jak náhle a rychle je možné přijít o všechna data na USB flešce či SSD. Tato média se prostě chovají jinak, než klasické pevné disky.
      Zkusil jsem identifikovat použitý řadič, ale dozvěděl jsem se jen, že VIA. Tak jsem se podíval dovnitř na střevíčka. Fleška je řešená docela zajímavě a komplikovaně. Jelikož v té době ještě zřejmě nebyly dostupné USB 3.0 flash kontroléry, jsou zde použity 2 čipy: plnokrevný SSD řadič JMicron JMF601 s rozhraním SATA II a USB 2.0 a dále USB 3.0 to SATA II bridge VIA Labs VL700-Q4. K SSD řadiči jsou připojeny 4 NAND FlashROM paměti Micron MT29F64G08CFABA (8GB MLC, 2 die, 2 CE#) v pouzdrech TSOP-48 (na 2 kouskách PCB spojených konektorem) a pak je tu ještě 64kB SPI FlashROM Pm25LV512 s firmwarem pro můstek VL700-Q4. Tam je též uloženo VID a PID, pod kterým se má fleška hlásit, jinak samotný můstek používá VID: 2109h, PID: 0700h.
      Z výše zmíněného ruského webu jsem stáhl a spustil program JMicron 60x M.P. Tool 2.16.3, ale flešku mi nedetekoval, resp. označil jako "Not JM". Patrně vyžaduje přímé spojení s řadičem, nikoliv přes můstek nebo funguje pouze s můstky JM20329 a JM20335 zmíněnými v manuálu. Zkusil jsem také program USB Flash Drive Online Recovery přímo od ADATA (pro stažení je třeba opsat prvních 8 číslic S/N vylaserovaného na USB konektoru), ale ani ten flešku nenašel. Až teprve program VLI VL70x MPTool 1.0.0.22 flešku našel, ale v nastavení nemá žádné volby ohledně NAND FlashROM čipů a formátování se nezdařilo. Podobný problém s podobně nezdárným průběhem popisuje na fóru též uživatel AMBSB. Povedlo se mi aspoň změnit USB VID: 125Fh, PID: 105Bh na doporučený VID: 152Dh, PID: 0602h pro JMicron, ale stejně flešku JMicron 60x M.P. Tool 2.16.3 nenašel.
      Na plošném spoji jsem si všiml testpointů označených U2.DP, U2.DM, TP0, TP1, UA0 a UA1. Soudě dle datasheetu a jejich umístění, by U2.DP, U2.DM mělo být USB 2.0 rozhraní vyvedené z řadiče JMF601. Zkusil jsem na ně připájet USB kablík a strčit do kompu, ale žádné nové zařízení se nenaenumerovalo. Když jsem změřil napětí, bylo na obou testpointech prakticky 0 V. Pro úspěšnou enumeraci je potřeba D+ přitáhnout 1,5kΩ odporem na 3,3 V, což jsem učinil, ve Správci zařízení to krátce probliklo, ale enumerace skončila chybou, nenačetly se žádné USB deskriptory. Pak jsem ještě v datasheetu našel další související pin VBUS (koule M6), který je potřeba připojit na 3,3 V. Řadič je sice v pouzdru BGA, ale tento pin je zrovna na kraji, takže se mi povedlo vystopovat, že vede přes odpor asi 100 kΩ na zem. Připojil jsem ho tedy na 3,3 V, ale žádná změna, to není možné...


      Jako poslední možnost jsem vyzkoušel obejít USB2SATA můstek a připojit řadič přímo na SATA port základní desky jako běžný SSD. K tomu mi pomohly fotky z Google a datasheet podobného můstku VL701, který má též variantu v pouzdru QFN-48, avšak na něm jsou SATA piny posunuté o 1 pin dále. Na VL700 tedy platí: pin 3 = SATARX+, pin 4 = SATARX-, pin 6 = SATATX-, pin 7 = SATATX+. Mezi můstkem a řadičem jsou na SATA linkách vloženy 4 vazební 10nF kondenzátory SMD 0402, které jsem odpájel foukačkou a připájel na jejich plošky (na stranu řadiče) uštípnutý kus SATA kabelu a ten připojil do PC (zároveň s USB zajišťujícím napájení). BIOS připojený SSD normálně nadetekoval jako "ADATA N005 USB3" a mohl jsem si prohlédnout i S.M.A.R.T. atributy utilitou JSMonitor 0.4c, které nevykazovaly žádné kritické hodnoty (max. počet mazacích cyklů je řádově pod úrovní životnosti těchto NAND FlashROM a žádné ECC chyby):

S.M.A.R.T. attribute	value
Power Cycle Count	549
Average Erase Count	139
Maximum Erase Count	263
Good Block Count	7420
System Block Count	44
ECC Fail Count	0
ECC Fail Channel	0
ECC Fail Bank	0
ECC Fail Address1	0
ECC Fail Address2	0
ECC Fail Address3	0

Sken sektorů disku však odhalil několik chyb na různých LBA:


      Vyzkoušel jsem několik utilit pro upgrade firmware SATA SSD založených na řadičích JMF60x od ADATA (jmisp.exe pro DOS), Transcend (jmisp616.exe pro DOS) a Talent (sataisp.exe pro DOS). Programy sice úspěšně detekovaly SSD a přepnuly řadič do nějakého bootloader režimu, ale pak všechny selhaly na detekci NAND FlashROM, přestože v souboru flash.ini byl příslušný řádek s definicí daného typu paměti od Micronu.

<Transcend SSD Firmware Update Utility> (B2B 2.31) Transcend 2012 Company Inc. Find 1 SSD(s) ...! ---------------------------------------------------------------------- #1: JM Loader 001 01000001 ---------------------------------------------------------------------- <Transcend SSD Firmware Update Utility> (B2B 2.31) Transcend 2012 Company Inc. Welcome to the Transcend SSD Firmware Update Utility. FAIL! Error Code = 0x00 Auto Detect FLASH type fail! flash.ini, line: 51 Name09=CFABA62 MT29F64G08CFABA 0x0851 2 2 0x2C 0x68 0x04 0x46 0x89 0 0 0 0 4

      Zkusil jsem znovu spustit JMicron 60x M.P. Tool 2.16.3, ale ani přes SATA se disk nedetekoval. Postupně jsem vyzkoušel všechny dostupné verze a částečný úspěch jsem měl pouze s JMicron 60x M.P. Tool 2.0 a 2.2, které sice disk detekovaly přes USB (SATA jsem odpojil a kondíky připájel zpět), ale nepodařilo se mi ho zformátovat - chyba M00 (Check flash module fail). Ani když jsem do souboru flash.ini doplnil řádek "Name12=ABA ABA2 MT29F64G08CFABA 0x0851 2 32 2 26 0x2C 0x68 0x04 0x46 0x89 0" s definicí novější NAND flash paměti, autodetekce pamětí také nefunguje.
      O trochu dále jsem se dostal s DOSovou utilitou pro SSD Transcend SSD25, která komunikuje s řadiči JMF60x v SATA režimu. Program automaticky zdetekoval typ paměti jako MT29F64G08CEABA (na čipu je fyzicky značeno CFABA) a nabídl formátování, avšak to bohužel skončilo po pár vteřinách s chybou:

<SSD F/W update tool ver B.2.9> (Apr 30 2010,17:26:32) Find 1 recognized SSD device.! ---------------------------------------------------------------------- #1: JM Loader 001 ---------------------------------------------------------------------- <SSD F/W update tool ver B.2.9> (Apr 30 2010,17:26:32) <Loader mode> Flash model=MT29F64G08CEABA (Ch,Bank,CE,DrvCur)=(3,2,2,2) FW updated count : 0x80 Current firmware version : no (Loader mode) New updated firmware version : 100415 This program will destroy all data in SSD, do you want to continue (Y/N)? Y Preformating.. Total bad block number (-641) is over (MaxFreeBlockNum-25). Table is not exist : (ch=0,Code), fail

Touto operací jsem vymazal z NAND FlashROM hlavní firmware, takže dál už se jen hlásí jako "JM Loader 001" a nejdou z něj číst žádná původní data. Pak mě napadlo ze zvědavosti vyzkoušet, co se stane, když paměťové čipy na obou destičkách (2 a 2) prohodím z horní na dolní stranu (U4 <-> U5 a U6 <-> U14) Po této operaci překvapivě program vůbec nedetekoval žádný typ paměti a hned bez chyby skončil:

<SSD F/W update tool ver B.2.9> (Apr 30 2010,17:26:32) Find 1 recognized SSD device.! ---------------------------------------------------------------------- #1: JM Loader 001 ---------------------------------------------------------------------- <SSD F/W update tool ver B.2.9> (Apr 30 2010,17:26:32) <Loader mode>

Stejný výsledek jsem dostal i po odpojení dceřiné destičky se 2 paměťovými čipy. Zkusil jsem tedy na ní prohodit 2 čipy zpátky (U5 <-> U4) a program už zase typ paměti detekoval:

Flash model=MT29F64G08CEABA (Ch,Bank,CE,DrvCur)=(2,2,2,2) FW updated count : 0x80

avšak pozor, s nižším počtem kanálů než předtím. Ono už to předchozí číslo 3 je dost divné, když tam jsou 4 čipy. Možná ten 1 čip odešel až tak do kopru, že už ani nevrací ID nebo vůbec nereaguje na příkazy. Řadič (či jeho ROMkový FW) asi detekuje ID pouze z čipu na jednom kanále a pokud je tam zrovna ten vadný čip, tak nezjistí nic a konec. Jenže když jsem prohodil zpět i druhý pár čipů (U14 <-> U6), tak se nic nezměnilo, program detekoval pořád jen 2 kanály místo původních 3 a formátování skončilo vždy stejnou chybou. Možná jsem horkým vzduchem z foukačky zničil další čip (pájení jsem po sobě pečlivě kontroloval). Možná jsem narazil na problém s data retention, že to ID a další údaje jsou uložené ve stejném poli paměťových buněk jako data čip je prostě časem zapomene. Ta fleška, resp. řadič na destičce za provozu docela dost hřeje, což tomu zrovna nepomáhá. Bohužel nemám jiné 4 stejné NAND FlashROM čipy podporované řadičem, které bych mohl zkusit vyměnit. Nakonec jsem to vzdal a udělal si z USB flešky USB-SATA převodník pro připojení disků...

      19.2.2018 Dnes mi umřela další USB fleška, ta přeznačená reklamní od uBloxu o které jsem psal výše. Před pár měsíci jsem si všiml, že mi z té flešky nějak nejde bootovat, ale nevěnoval jsem tomu pozornost, soubory tam ještě normálně byly vidět. Jenže když jsem teď flešku strčil do PC, tak byla kompletně prázdná, žádný filesystém, ani Správce disků ji neviděl. Učinil jsem však zajímavé pozorování, které vysvětluje i problém s fleškou ADATA. Když jsem spustil Alcor FC MpTool 04.01.00 abych ji zformátoval, tak program vůbec nedetekoval ID NAND FlashROM čipu - hlásil chybu "30100: No flash in device error, ID: FF,FF,FF,FF,FF,FF", stejně jako když paměťový čip není vůbec fyzicky připojený. To je zajímavé, myslel jsem, že IDčko je v čipu zapsané natvrdo, ale ono je nejspíš zapsané také ve flash buňkách v nějakém rezervovaném bloku. No a po letech ty sračkový paměti dostanou sklerózu (výrobci běžně udávají data retention jen 10 let) a zapomenou nejen všechna uživatelská data, ale i jak se jmenujou, což je jejich totální konec. Druhá možnost je, že časem může dojít k porušení kontaktu bondovacích drátků od křemíkového čipu uvnitř pouzdra paměti.
      Stávající paměťový čip jsem tedy odpájel horkým vzduchem a z šuplíkových zásob jsem vyštrachal náhradní Samsung K9HBG08U1M, připájel ho na destičku a FC MpTool tuto paměť správně detekoval. Takže už nic nebránilo spustit formátování, program provedl též scan vadných bloků (celé to trvalo asi 25 minut) a mám zas funkční 4GB USB flešku. Otázka je, na jak dlouho funkční. Z toho tedy plyne, že na té ADATA flešce jsou 2 z 4 čipů také úplně mrtvé, ale nemám možnost řadič přinutit pracovat jen se 2 čipy. Chtělo by to tedy vyměnit všechny 4 čipy, protože ty 2 zbylé asi co nevidět odejdou taky, takže to zatím odkládám do šuplíku...

      31.3.2018 Dnes mi polo-umřela další 8GB no-name USB fleška. Tentokráte však beze ztráty dat, protože se řadič včas přepnul do read-only režimu. Data byla normálně čitelná. Pomocí programu USB Flash Drive Information Extractor jsem zjistil VID: 090Ch, PID: 1000h, použitý řadič Silicon Motion SM3257ENBA a TLC NAND FlashROM SanDisk SDTNSCAMA-008G s ještě čitelným ID: 45,DE,88,A3,72,51. Postahoval jsem a vyzkoušel všechny dostupné relevantní SMI MPTooly, ale s žádným se mi nepodařilo flešku zformátovat. Buď ji vůbec nedetekovaly nebo nenašly NAND FlashROM ID v databázi. Nakonec se ale zadařilo, na této stránce jsem našel novější verze SMI MPToolů, z nichž fungovaly tyto dva: ADATA SMI RecoverTool 2.00.54 Q0113 a SMI MPTool 2.5.51 v5 P0909v3. Po úspěšném formátování program reportoval 0,15% vadných bloků a na nově vytvořeném FAT32 oddílu je k dispozici 7898000 kB volné kapacity. Flešku jsem ještě projel programem H2testw 1.4 a všechna zapsaná data byla čitelná.

      24.5.2019 Dnes mi umřela další reklamní 4GB USB fleška od uBloxu s kovovým přetáčecím krytem. Během zápisu se najednou v mžiku odpojila a připojila, Windows na to hlásily, že našly neznámý filesystém, jestli chci disk naformátovat. Původní data tak nenávratně zmizela, naštěstí jsem tam neměl nic nezálohovaného. Když jsem se na disk podíval WinHEXem, byl tam jen náhodný bordel, HD Tune hlásil chyby zápisu i čtení, prostě konec. Rozlousknul jsem plastový kryt flešky a na malém plošňáčku našel NAND FlashROM od Samsungu a USB 2.0 řadič Silicon Motion SM3255AB. Vadnou NAND NAND FlashROM jsem odpájel a vyměnil za 8GB paměť MT29F64G08CBA8A od Micronu, kterou jsem našel v šuplíku. Následně jsem pomocí SMI MPTool 2.5.36 v7 provedl low-level formát flešky. Bylo na ní nalezeno 44 vadných bloků, které zůstaly ve skryté oblasti. Nový FAT32 oddíl se vytvořil bez problému a tak je zas fleška na nějakou dobu použitelná.

Mizerný USB kabely

      18.12.2009 Tak jsem si dneska koupil novou externí čtečku paměťových karet MSI StarReader Smart na USB 2.0 (stará se mi už časem nějak "rozklížila" a taky nebyla nejrychlejší). Čtečka má výklopný USB konektor, kterým se dá připojit přímo do portu na notebooku a nebo dodávaným prodlužovacím kablíkem k PC. To jsem ještě netušil, že mi kousek toho blbýho prodlužováku připraví pěknou horkou chvilku. Napřed jsem čtečku vyzkoušel pod Windows XP SP3, kde fungovalo vše bez problémů a při kopírování z CF karty jsem dosáhl slušné rychlosti 22 MB/s.
      V Debian Linuxu (kernel 2.6.22) se čtečka korektně nadetekovala, tak jsem ji normálně přimountoval a dal kopírovat soubory. Běželo to celkem svižně, ale po pár vteřinách na mě vyskočila na konzoli chybová hláška:
usb 1-6: reset high speed USB device using ehci_hcd and address 2
Kopírování se asi na 10 vteřin zastavilo a pak znova rozběhlo a tak se to pořád opakovalo. Snažil jsem se vygooglit nějaké řešení, ale ta chyba je příliš obecná, může se týkat chyby EHCI kernel driveru, příliš velkého počtu naráz kopírovaných bloků, ale i třeba překročení povoleného odběru proudu z USB portu u externích HDD. Pod Windows 98 SE se to chovalo podobně. Když jsem v BIOSu vypnul USB 2.0, tak kopírování běželo bez zádrhelů, avšak velmi pomalu. Začal jsem jímat podezření, že to asi nebude softwarová buga, což mi pak potvrdil i článek jednoho němce o problémech s externím HDD a předními USB 2.0 porty, kde problémy způsobovaly nekvalitní USB kabely.
      Zkusil jsem tedy napasovat čtečku výklopným konektorem přímo do zadního USB portu základní desky a ejhle, najednou to ve všech OS kopírovalo rychle a bez drhnutí. Hledal jsem nějakou náhradní USB prodlužku, ale našel jsem jen nějaký reklamní drek, malá samonavíjecí USB prodlužka z plochého kablíku, kterou jsem dostal loni na veletrhu. Říkal jsem si, že s ní to teprv nebude chodit, ale kupodivu chodí. Překopíroval jsem z CF karty pod Linuxem asi 12 GB dat a žádný problém. Nechápu, jak můžou s rychlou čtečkou prodávat takový shit. Přitom je to pouze 80 cm kablíku, s označením "E189533 AWM 2725 DPL VW-1 80°c 30V 28AWG". Po rozříznutí vnější izolace jsem našel 4 tenké drátky bez stínění či kroucení D+ D-. Do teď mě nějak nenapadlo řešit kvalitu USB kabelů, problémy bych čekal spíš u analogu nebo rychlého HDMI. Pro příště už budu vědět, že než začnu hodiny laborovat se softwarem, tak zkusím napřed jiný kabel :). Akorát nechápu, jaktože Windows XP to nevadilo, možná má windowsí driver kratší timeouty a rychle restartuje komunikaci, možná lépe využívá funkcí detekce a opravy chyb, to fakt nevím...

      13.10.2011 Na webu DIIT vyšel varovný článek upozorňující na stále častější výskyt nekvalitní noname UTP síťové kabeláže v prodeji. Vynalézavost výrobců jak ojebat zákazníka nezná mezí a tak od profláklého zmenšování průřezu vodičů došlo i na změnu materiálu z mědi na CCA (Copper-Coated Aluminium) či CCS (Copper-Coated Steel). Tyto materiály se kromě horší vodivosti vyznačují tím, že v nich hůře drží zaříznuté nože nakrimpovaných RJ konektorů, časem se to vyvaklá a na síti se objeví výpadky nebo lehne úplně. Tak to abychom chodili nakupovat kabeláž s ohmmetrem či vážkami...

      24.10.2014 Ještě že tu o tom píšu, teď jsem se sám napálil, když jsem koupil v GESu za "akční" cenu kus tlusté dvoulinky SCY 2x4,0mm2 CCA a bohužel jsem si nevšiml toho CCA. Došlo mi to až v okamžiku pájení, kdy tenké drátky lanka přestaly smáčet cín (měděná vrstvička se v pájce rychle rozpouští), v tu chvíli bych si tím káblem nejradši nalískal. Že je to v jádru hlína bylo vidět i při pohledu na ucvaklý konec, ale prostě jsem tohle v téhle kategorii kabelů vůbec nečekal (a tím méně od GESu). Naštěstí jsem toho vykoupil poslední 2 metry, tak těch 60 Kč vem čert, lituju ty, co si toho nakoupili větší metráže. Ještě přidám pro zasmání fotku síťové 3-linky od čínské 5-zásuvkové prodlužovačky směle deklarované na 16 A (vpravo), pro porovnání stará poctivá komunistická 3-linka je vlevo...

Levný čínský OBD II dongle pro autodiagnostiku

      26.1.2018 Tenhle příběh je taková trochu extrémní ukázka, jak se někdy "vyplatí" kupovat ty levný čínský sračky. Celá anabáze začala už 11.6.2017, kdy jsem si pro zajímavost objednal jeden levný OBD II dongle s Bluetoothem z eBaye za cca 70 Kč. Zboží dlouho nepřicházelo a tak jsem napsal prodejci xiny8903 zprávu, on se mi omluvil, že se to asi někde ztratilo a slíbil, že to pošle znovu. Ale zmrd nic neposlal a přestal reagovat. Jelikož uplynuly 2 měsíce, přišel jsem o ochrannou lhůtu eBaye a pak je dost těžké, ne-li nemožné se dovolat nějaké pomoci. Naštěstí PayPal má ochrannou dobu půl roku, takže jsem napsal jim. Prodejce na jejich výzvu též nereagoval a tak mi PayPal platbu vrátil. 24.10.2017 jsem objednal druhý donglík od prodejce kaisledhome, ale ten také nepřišel. Tentokrát jsem rovnou na eBay požadoval vrácení peněz a bez problému jsem je dostal zpět. Do třetice jsem 18.12.2017 objednal donglík u prodejce acewon2016 a ten konečně 22.1.2018 dorazil.
      Výrobek se však ukázal býti kapánek polofunkční. Odhlédnu teď od mechanického detailu, že mi dongl nešel zastrčit do OBD konektoru, který mám v autě docela zapuštěný a teprve po sundání horní části plastového krytu se to podařilo. Přestože nápis na samolepce hrdě hlásá "Supports all OBDII protocols", tak ve starším vozidle s protokolem SAE J1850 PWM se nepodařilo spojit s ECU. Není divu, neboť na PCB spousta součástek chybí. Některé šméčkové dongly dokonce ani nemají příslušné piny 2 a 10 vůbec zapojené. Zde ale přece jen byla naděje, že po osazení chybějících součástek by to mohlo začít fungovat. Podívejme se nyní podrobněji na střeva. Na malém PCB najdeme černý plivanec ukrývající klon známého čipu OBD II převodníku ELM327, který je zde implementován pravděpodobně nějakým MCU PIC. Vpravo od něj je CAN driver Atmel ATA6560 a vlevo je Bluetooth 3.0 HID SoC Beken BK3231. Sledoval jsem, jak vedou cestičky od pinů 2 a 10 a zjistil jsem, že zapojení téměř shodně kopíruje schéma ELM327 Demonstration Boardu. Jediná odlišnost spočívá v tom, že Číňan ušetřil za napěťový regulátor U4 LM317L a místo toho použil odpor a 2 zenerky. Já jsem použil pouze jednu 5,6V zenerku, kterou jsem zapojil mezi katodu ZDb (uzel emitoru Q2) a zem, předřadný odpor Rx jsem zvolil 560 Ω. Jako NPN tranzistory jsem použil běžně dostupné BC817-40 a jako PNP BC807-40. Odpory jsou titěrné SMD 0402, ale s dobrou mikropájkou se to dá. Na 2 GND piny jsem si ještě připájel drátové očko, za které mohu donglík z konektoru vytáhnout.


      Poté jsem donglík znovu vyzkoušel v autě celkem s 5 Androidími aplikacemi (pin pro párování je "1234"): DashCommand 4.6.20, Mini OBD 3.5.0, Olivia Drive Car Computer 4.1.4, OBD Car Doctor Pro 6.3.3 a Torque Pro 1.8.199. Prvním zmiňovaným 3 aplikacím se ani nepodařilo navázat komunikaci s ECU v autě, dalším 2 ano. Program Torque Pro se mi z nich zdá jako nejpropracovanější, s širokou možností konfigurace vlastních displejů a grafů, nevyžaduje spoustu nesmyslných oprávnění k systému a navíc je i v češtině. OBD Car Doctor zas ukazuje pěkně grafy okamžité a průměrné spotřeby paliva. Co jsem tak kontroloval reportovanou hodnotu se spotřebou spočtenou při tankování na benzínce, tak to docela odpovídá.

Kompresor z lednice

      13.6.2021 Kompresor z lednice je šikovná věc, kterou lze získat prakticky zadarmo. Před časem jsem potkal velkou 2-kompresorovou ledničku a tak jsem si oba kompresory odštípnul a vymontoval. Zajímavé bylo, že když jsem je zkoušel zapnout, tak z jednoho klasicky prskal olej, zatím co z druhého ani kapička. Doposud jsem myslel, že všechny lednicové kompresory jsou takto mazány s médiem v okruhu a zatím jsem pro to nikde nenašel vysvětlení. Kompresor bez oleje se též vyznačoval o něco tišším chodem a menším průtokem vzduchu, ale tlak vyvinou oba asi stejný. Využil jsem této výhody, že není třeba odlučovač oleje a udělal si z něj kompresor na stlačený vzduch na vyfukování bordelu z různé zablešené elektroniky, zejména prachem zanesených chladičů CPU, GPU a PC zdrojů. Jako vzdušník jsem použil párty tlakovou láhev od Hélia o objemu 6,8l s ventilem. K tomu jsem přidal starší nalezený tlakoměr do 10 barů (kompresor z lednice ho hravě vytočí za roh, takže jeho maximum jsem zatím nezjistil). S ním byla kapánek potíž, protože měl na šroubu závit M12 x 1,5 mm a na to nemám závitník. Tak jsem ho napasoval do mosazeného vodovodního 1/4" kolínka a závit zatěsnil Mamutem. K tomu ještě pár Cu trubiček s jakýmsi Téčkem, vyřazené kousky tlakových hadic a vzduchová pistolka s mačkacím ventilem a bylo to. Zařízení můžu i přenášet mimo dosah el. sítě, stačí natlakovat vzdušník, zavřít ventil, odšroubovat hadici od kompresoru a nahradit ji záslepkou. Natlakování na 10 barů trvá asi 10 minut, což není žádný super výkon, ale na občasné použití mi to úplně stačí. Kompresor lze též využít sacím koncem např. k vakuové impregnaci (jedou jsem takto zalíval VN násobič vložený do velké sklenice, kde jsem měl ve víčku zapájenou Cu trubičku pro vysávání vzduchu kompresorem).

Smrt lednice Liebherr CT 2441

      11.9.2021 Po návratu z dovolené nás čekalo nepříjemné překvapení v podobě rozteklé a už kapánek zasmrádlé lednice Liebherr CT 2441. Pár věcí, co se ještě podařilo zachránit, jsem dočasně přestěhoval do zapůjčené autochladničky od kamaráda. Následně jsem po ohledání zjistil, že v lednici přestal spínat termostat (krabička na pravé stěně se žárovkou, přišroubovaná 3 šroubky, mezi kontakty naměřen trvale odpor 82 kΩ nezávisle na otočení voliče; odpor je tam fyzicky vidět, patrně připájený paralelně ke kontaktům a nemá na funkci spínání vliv). Zkusil jsem tedy termostat proklemovat a lednice se rozběhla. Už jsem se těšil, že jen koupím náhradní termostat za 899 Kč a bude pokoj. Dočasně jsem postavil improvizovaný cyklovač s ATmegou32, který spínal relátko místo termostatu se střídou 20 minut zapnuto, 40 minut vypnuto, pak jsem to ještě zvýšil na 30 minut chodu a 30 minut klidu. Do skoro prázdné lednice jsem dal pro kontrolu rtuťový teploměr. Po více než 8 h klesla teplota jen na 14°C. Vyřadil jsem tedy cyklovač a nechal jet kompresor trvale. Po dalších 12 h klesla teplota jen na 8°C. To už by měla být zdravá lednice zamrzlá. V mrazáku se 0,5l PET láhev s vodou kompletně zmrazila až po celém dni. Pojal jsem tak podezření na částečný únik chladicího média. Na netu jsem se dočetl, že zrovna u lednicí Liebherr šlo o známý problém způsobený kurvítkem v podobě nekvalitně ošetřeného spoje měděného a hliníkového chladicího potrubí (jak známo tyto kovy se dost liší svým elchem. potenciálem a rádi se žerou, pokud k tomu mají vhodné podmínky). Na jedné Cu trubičce vedoucí z kompresoru jsem nahmatal v okolí spoje s Al trubičkou mastnotu, což by mohlo indikovat ono místo úniku. Ten byl asi pomalý a lednice už blbě chladila delší dobu, ale protože běžně nemáme v lednici teploměr, tak si toho nikdo dříve nevšiml. Dle vyjádření servismana by komplet oprava vyšla kolem 4000 Kč a kdo ví, kde a kdy by to zas znovu uteklo. Jinak s lednicí vcelku nebyly problémy, až na upadlá dvířka, kdy se ulomil čep dolního pantu z čínské slitiny - nahradil jsem ho dříkem šroubu M6 uřízlého na míru, pro který jsem vyvrtal otvor se závitem. Rozhodli jsme se tedy asi po 12 letech koupit novou lednici. Kritériem byly hlavně rozměry, poměr objemů chlaďáku a mrazáku a minimum elektroniky, co se může posrat. Stejně v návodu upozorňují, že plánovaná max. životnost je 10 let a dále je provoz na vlastní nebezpečí. Prostě už nelze mít lednici třeba na 20 a více let jako starou Calexku, zato v ní můžete mít IoT, pokrok nezastavíš...

Síťová šňůra s integrovaným proudovým omezením

      6.1.2017 Zrovna jsem potřeboval v práci připojit jeden prototyp zařízení do zásuvky a tak jsem prohrabal velkou krabici s klubkem hadů a vytáhl nějakou síťovou šňůru s 2-pólovou vidlicí. Při holení izolace ale nastal řádný WTF moment. Zatím co v jedné žíle bylo normální měděné lanko, tak v druhé žíle bylo jakési bílé umělé (nevodivé) vlákno obtočené tenoučkým drátkem - to jsem ještě teda neviděl. Napadlo mě, že by to mohlo mít význam jako nějaké proudové omezení. Změřil jsem odpory multimetrem: měděná žíla měla asi 1 Ω a odporový drátek měl 894 Ω. Na vidlici byl sice vylisovaný rating 250 V / 2,5 A, ale při zkratování obou žil se povedlo protlačit jen 0,23A a do spotřebiče by tak šlo přenést max. necelých 15 W. Dělal jsem si legraci, že se nám bude šňůra hodit jako topný kabel pod nohy, kdyby zas vypadlo v zimě topení (po půl hodině provozu byla teplota kabelu celkem příjemná, ale zas tolik bych té obyčejné PVC izolaci nevěřil :) Trochu překvapující je, že z odporového drátku je jen jedna žíla, že by byl ten tenký drátek dražší než měď? V diskusi u Danyka pak vyplynulo, že jde patrně o šňůru od montážní lampy se zářivkou, kde odpor kabelu nahrazuje dražší tlumivku. Toto řešení sice funguje, ale pochopitelně má horší účinnost než tlumivka, to už ale výrobce nesere. Dokonce se pak ukázalo, že nejde o žádnou novinku, ale že se topné šňůry používaly už kdysi u levných amerických lampových rádií se sériovým žhavením, např. Emerson Model 109 z roku 1935. Toto řešení se po čase ukázalo být poněkud nebezpečné a po vzniku pár požárů se mu začalo přezdívat "podpalovač záclon" (curtain burner :) a nakonec se od jeho používání upustilo. Číňani tak po desetiletích znovu objevili kolo a teď s ním ojebávají blbé Američany a Evropany :)

Jak se mnou vyjebal mobil

      16.4.2010 Před necelým rokem jsem si koupil nový mobil Nokia 5310 XpressMusic. Zatím jsem s ním byl spokojený. Je malý, lehký a ve stand-by vydrží asi týden. Nedávno se mi však doba výdrže na baterku prudce zkrátila. Po plném nabití fungoval tak 1 den, i když jsem vůbec netelefonoval. Pomyslel jsem si tedy něco nelichotivého o kvalitě dnešních aku a rovnou si objednal levnou náhražku u BatteryExpert za 248,- Kč. Po výměně akupaku mě ale čekalo nemilé překvapení - doba výdrže se vůbec nezlepšila. Bylo tedy jasné, že závada je v mobilu. Pro jistotu jsem změřil kapacitu originálního akupaku a vyšlo mi 790 mAh proti jmenovitým 860 mAh, takže OK. Ampérmetrem zapojeným mezi aku a mobil jsem naměřil trvalý odběr asi 50 mA, což aku vymele za 16 hodin. Jiný mobil si ve stand-by bral jen 0,5 mA. Napadlo mě, jestli se náhodou nezbláznil firmware. Zkusil jsem vyresetovat nastavení do výchozího stavu a přeflashnout firmware, ale nepomohlo to. V diagnostickém software Phoenix jsem pustil Self Test a zjistil, že některé kontroly neprošly (ST_LPRF_IF_TES, TST_RADIO_TEST, ST_LPRF_AUDIO_LINES_TEST, ST_BT_WAKEUP_TEST, ST_BT_SLEEP_CLK_TEST). A s tím jsem byl v koncích, takže jsem mobil donesl do Alzáče na reklamaci a vrátil se ke své staré, voušoupané Nokii 3510.
      Po 3 týdnech jsem si byl vyzvednout opravený mobil. Prý vyměnili nějaký integrovaný obvod v BGA pouzdru. Jenže to ještě není happy end. Když jsem ze starého telefonu přendal do nového svoji SIM kartu a zapnul, objevila se hláška "Spustit bez SIM karty?" SIMku sem vyndal, přeleštil kontaktní plošky a zase nic. Ani po přendání zpátky do staré Nokie, ani v USB čtečce karet se už nechytla. V ten okamžik si říkám WTF, propichuju voodoo šroubovákem oko zeleného Alzamana na igelitce a proklínám a servisáky. V hlavě se mi honí spousta myšlenek. Nakonec jsem našel jednu starou, už neaktivní SIMku, kterou jsem mohl v klidu obětovat na další pokus. Kupodivu se mobil spustil normálně a dostal jsem se i na adresář kontaktů, takže mobil je OK, servisákům se omlouvám. Vzpomněl jsem si, že jsem někde jsem četl, že se SIM karta po určitém počtu přihlášení sama zablokuje. Je pravda, že už ji mám snad 10 let. Že by zrovna taková náhodička?
      A co tedy se zničenou SIMkou? Druhý den jsem se stavil v prodejně T-Mobilu ve Vodičkově, kde mi ochotná paní SIMku zdarma vyměnila za novou. Dokonce mi zůstalo stejné telefonní číslo i kredit, který jsem si zrovna 2 dny předtím dobil. Starou SIM se snažila přečíst nějakou čtečkou, ale taky neuspěla. Naštěstí jsem si seznam kontaktů před časem zálohoval, takže jsem ho mohl přehrát na novou SIMku. Nakonec tedy vše dobře dopadlo...
      26.10.2017 Po 8 letech mi v mé oblíbené Nokii odešla klávesnice (vyhnily nějaké spoje) a bez příslušného náhradního dílu je oprava nemožná. Celkově už byla mechanicky dost sešlá, R.I.P. I když už mám smartphone místo PDA, nechci se nadále vzdát tlačítkové klávesnice a tak jsem sehnal jako (zatím dočasnou) náhradu celkem rozumně malý Sony Ericsson W910i. Co mě na něm sere, je proprietárnost Sony - nestandardní konektor místo microUSB, chybí i 3,5mm jack na sluchátka a MemoryStick slot místo microSD. Tak aspoň s tím microUSB jsem si to vyřešil po svém. Musel jsem trochu frézou zvětšit boční otvor v krytu (lehká kovová slitina), konektor připájel z boku ke kovovému distančnímu sloupku a propojil napájení (spojil jsem piny 1 - USB_5V_in a 12 Charge_In) a datové piny USB. Jen pozor na to, že při nabíjení může telefon tahat z USB skoro 1 A, což se některým portům nemusí líbit, takže radši nabíjet USB nabíječkou a k PC připojovat až po nabití.


      4.12.2017 Jeden uživatel z Danykovy diskuse mi daroval zbytky (díly krytu a klávesnice) své staré Nokie 5310. Telefon jsem poskládal, ale nešel zapnout. Už jsem myslel, že jsem poškodil základní desku, ale po připojení na nabíječku se displej rozsvítil. Tak mě napadlo, že bude asi špatné PWR tlačítko a zjistil jsem, že skutečně jedna cesta na tom flexipásku (GND3) od toho tlačítka byla přerušená vlasovou trhlinkou. Natáhl jsem tedy tenký drátek se zemí od sousedního tlačítka FWD a už to funguje, Nokia lives again!
      22.7.2021 Tak s telefonem jsem se nedobrovolně nadobro rozloučil, nicméně byl už po těch 12 letech (můj nejdéle používaný mobil) v dosti zdevastovaném stavu, že mě to až tak nemrzí. Spíše mě nasrala ztráta SIM karty, alespoň že číslo mi operátor zachoval. Vrátil jsem se tak zatím k výše zmíněnému Sony Ericssonu W910i spolu s SGS3.

Jak jsem vyjebal s Nokií

      7.8.2023 Tatík potřeboval ve své staré tlačítkové Nokii vyměnit skoro mrtvou, už viditelně přifouklou baterku BL-5C. V šuplíkových zásobách jsem našel změřenou baterku BL-5CB s o něco nižší kapacitou, ale jinak stejných rozměrů se a stejným konektorem. Když jsem tuto baterku strčil do telefonu, tak se sice zapnul, ale po připojení nabíječky se na displeji zobrazila strohá hláška "NENABÍJÍM". Bádal jsem tedy, v čem se baterky liší, že je telefon rozezná a zjistil jsem, že BL-5C má mezi středovým pinem a mínusem odpor 82 kΩ, zatím co BL-5CB jen 30 kΩ. Starou baterku jsem rozebral (což nejde zrovna moc nedestruktivně bez násilí) a prozkoumal. 3-pinový konektor je tvořený tenkým oboustranným PCB, na jehož vnitřní straně je ochranný odpojovací obvod s FETem a také malý SMD odpůrek 0402 oné hodnoty, tak jsem si ho vypájel. Abych nemusel náhradní baterku BL-5CB rozebírat, uškrábnul jsem ostrým lámacím nožem pravý dolní růžek středové plošky, kde je prokov a tím jsem vnitřní odpor vyřadil. Pak jsem jednoduše vypájený odpor 82 kΩ připájel zvenku mezi středovou a mínusovou plošku ke kraji, tak aby nepřekážel kontaktním pérkám. Pak už byl telefon spokojen a vesele nabíjel. Pokud bych baterky měnil opačně, stačilo by jen zvenku připájet odpůrek takové hodnoty, aby jeho paralelní kombinace s odporem uvnitř dala požadovanou hodnotu (v tomto případě 47 kΩ).

Jak se mnou vyjebalo stahování okýnka u Forda Mondeo II

      13.8.2022 Není nad to, když si takhle najedete na dálnici a najednou zjistíte, že nejde zavřít elektricky ovládané přední okénko. Při popojetí dolů se za skřípavých zvuků ještě o něco posunulo dolů, ale nahoru se mu vůbec nechtělo, a to ani velkým násilím, takže holt zůstalo celou jízdu otevřené. Hlavou se mi začly honit myšlenky, co potom s autem s otevřeným okénkem na parkovišti - pozvánka pro zloděje. Zavolal jsem tedy pro radu automobilně zkušenějším přátelům a dozvěděl se jednoduchou radu - odstrojit dveře, uvolnit sklo a něčím ho zapřít v zavřené poloze. Po chvíli bádání se mi povedlo sundat tapecírung dveří (celkem asi 10 šroubků různě poschovávaných za krytkami) a začal jsem zkoumat vnitřnosti, ke kterým se lze dostat větší dírou u zámku a menší dírou po repráku. Zhruba uprostřed dveří je svislá kolejnička po které jezdí plastový držák skla tažený ocelovým lankem, jenž je k držáku přichyceno hliníkovým "U" profilem obemykajícím spodní hranu skla na 2 šrouby s 6-hrannou hlavou 8. K jejich vyšroubování je třeba trubkový klíč, protože je hlava zapuštěná do díry v plastu. Navíc je třeba sklo napolohovat do pozice asi polovičního otevření (dolů to naštěstí šlo) tak, aby se hlava šroubu zpřístupnila skrze díru v plechové vnitřní straně dveří. Sklo jsem tedy odšrouboval z držáku, vytáhnul ho nahoru do zavřené polohy, změřil výšku potřebné podpěry a nacpal tam švestkové polínko na míru s vyřízlou drážkou na horní straně.
      Zatím jsem nevěděl, jak celý mechanismus stahováku vypadá a jak je ve dveřích uchycený, ale povedlo se mi po chvíli akrobacie odšroubovat elektromotorek s převodovkou z něj plastový naviják ocelového lanka. Tam bylo vidět, že je něco hodně špatně, lanko bylo z plastového navijáku vyhřezlé a některé části plastu ohoblované s pilinami. To na možnou opravu moc nevypadalo a tak jsem zapátral na netu a našel celý náhradní stahovák za 300 Kč na online vrakovišti LS auto. Dorazil asi za 3 dny od objednání a v sobotu jsem ho namontoval. K jeho vyjmutí stačí odšroubovat 4 šrouby držící kolejnici a 3 šrouby držící motorek, vycvaknout konektor od motorku a vysoukat ho ven velkou dírou u zámků. Náhradní stahovák jsem očistil, promazal, nasoukal dovnitř a přišrouboval. Trochu mě zaskočilo, že původní stahovák měl motorek uchycený samořeznými šrouby do plastu, zatím co náhradní měl na motorku gumové silentbloky s klasickým závitem M6, takže jsem musel zaběhnout domů nějaké šroubky vyhrabat a seříznout na míru asi 10 mm. Pak už jen stačilo přišroubovat sklo k držáku, nacvaknout konektor, nastrojit tapec a okýnko jezdí jako kočka po vodě, tak snad to nějakou dobu vydrží...

dveře, popis šroubků	držák skla	polínko	náhradní stahovák	vyjebaný naviják	vyj. naviják

Oprava vrtacího kladiva

      4.11.2023 Občas potřebuju v bytě vyvrtat nějakou díru do panelu, což jsem dříve dělal příklepovou vrtačkou Narex a bylo to docela peklo. Kdo pak jednou vyzkouší vrtací kladivo, kterým to jde o několik řádů snadněji, tak už nechce jinak. Po té, co jsem kolegovi vrátil půjčeného Black&Deckera, rozhodl jsem se, že si také nějaké pořídím. S ohledem na malé vytížení mi postačí nějaká stará šunka na dojetí. Po chvíli hledání jsem našel na Bazoši jednu lákavou nabídku - 2 starší vrtací kladiva SDS+ za 250 Kč. Celkem solidně vypadající kovová konstrukce, žádné plasťáky ala Parkside. Obě mely už dost sjeté uhlíky, jedno tak, že se už ani nerozeběhlo. Říkal jsem si, že výměna uhlíků nebude problém, za pár korun je měli dříve v každé Elektře do vysavačů a pod. Jenže dnes něco takového koupit v Praze v kamenném obchodě je docela problém a ceny nejsou zrovna lidové. Na e-shopech je toho spousta, jeden z těch levnějších je třeba NADETA, ale to znamená ještě platit za poštovné.
      Nakonec jsem našel ve šrotu vyhozený motor z vysavače AEG, z nějž jsem si vybral uhlíky, které byly ale o dost větší. Nicméně jsem si je celkem snadno pomocí pilky na železo a pilníku upravil na potřebný rozměr 5 x 7 x 13 mm. Přívodní lanka jsem uštípnul od terminálů a použil původní pružinky a terminály. Vrtací kladivo, které se předtím nechtělo rozebíhat, tak ožilo, vrtalo i bušilo. Záhy jsem ale narazil na další problém, že po krátké době provozu uhlíky dosti rychle ubývaly. Navíc jsem si všiml, že v prostoru motoru něco rachtá. Napřed jsem tam našel a vytáhl pružinu ze starého uhlíku, který někdo sjel na plech a pak dokonce 1 vylomenou lamelu z komutátoru. Není divu, že s takovou dírou v komutátoru uhlíky rychle ubývají, to jsem si měl zkontrolovat dříve. Lamelu jsem tedy srovnal, obrousil a zalepil epoxidem zpět na místo. Drát jsem k ní nepřipojoval, protože se k tomu jednoduše nedostanu, už takhle jsem musel vyštípnout jednu příčku plastové mřížky na spodku. Na občasné provizorní použití to snad bude OK, než dorazí nové uhlíky z AliExpressu. Číňani jich nabízí hromady a za lidové ceny, jen se v tom blbě hledá konkrétní rozměr.

motor-donor	vymontované uhlíky	vybroušené uhlíky	zalepení ulomené lamely

Jak se zbavit zalomeného závitníku

      21.12.2023 Řezání závitů do kovů je fajnová věc a sem tam se prostě nějaký ten závitník zlomí, zejména u menších průměrů ve slepé díře. Mě se to už u závitů M3 a M4 stalo několikrát. Teď naposled u kovových úchytek nohou skleněného konferenčního stolku, o kterých jsem se zpočátku mylně domníval, že jsou z nějaké hliníkové slitiny, ale pak jsem zjistil, že jsou mírně magnetické, takže se patrně jedná o nějakou houževnatou nerez ocel. Vrtání stojanovou vrtačkou bylo přitom v pohodě, táhlo to pěknou dlouhou šponu, ale následné řezání závitů M4 bylo peklo. Jako prevence lámání závitníků je důležité předvrtat otvor správným průměrem např. podle této tabulky, dobře mazat (přečetl jsem několik diskusí o mazání a každý doporučuje něco jiného, ale často se objevují reference na různá maziva s molybdenem), netlačit moc, často se vracet a čistit špony a hodí se i nějaké strojní vedení, které zajistí kolmost. Jako správný lobočůrák jsem udělal skoro všechno špatně, za což jsem byl po zásluze odměněn. Jelikož jsem neměl vrták 3,3 mm, tak jsem použil 3,1 mm, k mazání jsem použil nějaký nevhodný řídký olej ve spreji a závitníky ze staré Narex sady už taky asi nebyly nejostřejší. Takže i přes snahu postupovat pomalu a jemně jsem nakonec všechny 3 závitníky nechal v dírách. Následně jsem si pak v Narexu s novou sadou závitníků z nástrojové oceli koupil i odpovídající 3,3mm HSS-Co vrták a díry protáhnul. Do takového materiálu by se asi více hodily HSS-Co či HSS-Co5-TiN závitníky, ale jelikož jde o jednorázovou akci, tak je docela rozdíl, jestli sada stojí stovku nebo 6 stovek. K mazání jsem nouzově použil stolní řepkový olej smíchaný s práškovou sírou. Pro zařezávání prvního stupně závitníku jsem si udělal přípravek z dubového špalíku s otvorem, který jsem přitlačil k rovině kovového dílu, abych měl aspoň trochu kolmost. Po několika hodinách jsem těch 12 závitů nakonec úspěšně vyřezal.
      Co tedy dělat se zalomeným závitníkem? Četl jsem o různých fíglech, jako různé vytahováky na závitníky, ale to je docela drahá sranda. Jednou se mi podařilo zbytek závitníku rozbít kaleným nastřelovákem a po kouskách ho vytahat ven pinzetou, ale v tomto případě bych rozbil sklo. Jako zajímavá a univerzální metoda se mi jeví vyjiskřování, které popisuje Jova, což ale vyžaduje výrobu speciálního přípravku. Pokud máme to štěstí, že je náš obrobek z ušlechtilého materiálu jako hliník či nerez ocel (nerezí je spousta, nemusí platit obecně), tak lze využít technicky nenáročnou metodu odleptání v HNO₃. V mém případě byla zrovna nerez ke kyselině absolutně netečná. Pozor na koncentraci, příliš vysoká může povrch závitníku místo leptání pasivovat a tak jsem koncentrovanou HNO₃ ředil od oka 1:1 s vodou. Občas bylo potřeba do závitníku ťuknout párkrát hřebíkem, aby se reakce s čerstvě nalitou kyselinou rozběhla, což je hned vidět podle stoupajících bublinek a hnědnutí roztoku. Jelikož se do samotné díry vejde velmi málo kyseliny, nakydal jsem okolo takovou ohrádku lepidlem Mamut z tuby, čímž se vytvořil rezervoár o objemu asi 0,5 ml. Kyselinu sem chodil měnit pomocí plastové injekční stříkačky 2 x denně. První den to užralo asi 2 mm, další den zhruba stejně, ale bylo už viditelné zeslabení profilu a po 3. dni byl závitník celý pryč. Nakonec je třeba díry dobře vypláchnout vodou. V mém případě bych mohl prostě trojici otvorů vyvrtat jinde, ale to by obnášelo zas stěhování stojanové vrtačky či těžké skleněné desky do auta / z auta. Spíše jsem si chtěl ověřit, jak tato metoda funguje, což se mi potvrdilo, avšak doufám, že ji nebudu muset znovu použít.

leptání v HNO3	leptání v HNO3	přišroubovaný talířek

Barbaři z Český pošty

      10.6.2010 Služby České pošty moc často nevyužívám, spíše se jim snažím vyhnout osobním předáním, ale někdy to holt jinak nejde. Teď jsem si zrovna nechával od jednoho pána z daleké Moravy poslat krabici elektronek a naivně jsem mu doporučil, ať to pošle s příplatkem za "křehký náklad". Pán nenechal nic náhodě a pečlivě zabalil každou lampu do bublinek nebo pěnovky. Přesto mě po rozbalení čekalo nemilé překvapení, když jedna lampa v rohu balíčku byla na sračky. Takže z toho plyne, že nemá cenu utrácet za tyhle příplatky, protože ty vořeši s tím mlátěj se vším stejně. Jistého rizika sem si ale byl vědom, je to moje chyba a poučení pro příště...

Proclívání zásilek ze zemí mimo EU

      26.6.2021 Jak už bylo v médiích několikrát upozorňováno, od 1.7.2021 (týká se i dříve objednaných zásilek, které dorazí do ČR po tomto datu) dojde ke změně v proclívání zásilek ze zemí mimo EU. To se týká zejména těch drobných do 22 Euro, které byly dosud zproštěny všech poplatků a nyní se za ně bude doplácet DPH 21%. U zásilek nad 150 Euro (cena zboží) se bude doplácet clo + DPH. Základ DPH se pěkně zlodějsky počítá z ceny zboží + poštovného + poplatků celního řízení. S doplácením DPH bych přitom neměl problém, ale jde o ten byrokratický voser. Tomu lze uniknout tím, že se necháte zastupovat Českou poštou, avšak zaplatíte navíc paušál 200 Kč, což totálně likviduje výhodnost drobných nákupů v hodnotě pár desetikorun. Další informace na webu České pošty zde.
      Jako alternativu máte možnost si celní řízení vyřídit elektronicky prostřednictvím celní správy na webu celnicka.cz. Abyste se tam mohli přihlásit, potřebujete mít nějaký druh státem uznávané elektronické identity. Jednou z možností je využít nový čipový občanský průkaz, který jsem před pár lety dostal, takže nyní přišel čas ho využít. Pro práci s ním je třeba čtečka Smart karet s nainstalovanými ovladači a podporou SmartCard API. Používám dříve zmíněnou kombinovanou USB čtečku MSI StarReader Smart. Dále je třeba nainstalovat aplikaci eObčanka, která je k dispozici pro Windows 7 - 10 x86/x64 s .NET Framework 4.7.1 (na WinXP nefunguje), Ubuntu Linux 20.04 - 21.04 (pouze x64 verze), MacOS 11 a mobilní platformy Android a iOS. Na občance by měly být nastavené kódy IOK, BOK a DOK. Pokud je nemáte, bude třeba si je nechat aktivovat na obecním úřadě. Pomocí aplikace jsem si aktivoval další kódy PUK, PIN a QPIN. Při vstupu na web státní zprávy, např. Portál občana se zobrazí možnost přihlášení přes eIdentitu nebo datovou schránku. Po kliknutí na eIdentitu vybereme možnost eObčanka a přihlásit. Webový prohlížeč by se měl dotázat nebo automaticky spustit aplikaci eObčanka, která si po vložení karty do čtečky vyžádá zadání kódu IOK a prohlížeč se pak vrátí na původní web, kde je třeba odkliknout souhlas využitím osobních údajů. Zatím žádnou objednávku k proclení nemám, ale jakmile to budu řešit, tak se podělím o zkušenosti. Dosud nejasné zůstávají poplatky za uskladnění zásilky během celního řízení. Také nevím, jakým způsobem budu o zásilce k proclení informován nebo jestli se budu muset každý den přihlašovat na Celničku a zjišťovat stav, jestli tam něco nepřijelo. Elektronické řízení prý půjde využít jen v případě přepravy Českou poštou a nikoliv jinými zásilkovkami. U některých obchodníků, jako např. JLCPCB, je možné si při výběru doručení zvolit dražší možnost s DDP (Delivered Duty Paid), kde by mělo být celní řízení už v ceně bez nutnosti to řešit.


      UPDATE: Celní prohlášení v Celničce lze založit jen na základě platného vnitrostátního čísla zásilky (po příchodu zásilky do ČR už mezinárodní sledovací číslo neplatí) o kterém by vás měla Česká pošta nějak informovat. Upozornění je možné zaslat i pomocí e-mailu a je k tomu třeba vyplnit a odeslat formulář "Žádost o elektronické zasílání oznámení o příchodu zásilek ze zahraničí" (na konci odstavce 2). Sledování zásilek podle čísla je možné např. zde a zde. Po podání celního prohlášení a připsání platby bude zásilka poslána dále. Skladování České pošty bude do 15 dní zdarma, dále pak 10 Kč/den. Také se objevila zpráva, že AliExpress začal sám vybírat DPH a odvádí ho EU přes systém IOSS, takže zákazník už nemusí proclívání řešit. Navíc čím dál více zásilek je rozesíláno z evropských skladů a v listopadu se otevře nové logistické centrum v Polsku. Pozor, v tomto videu je poukázáno na nekalé praktiky České pošty, která se snaží provádět dvojí zdanění! Podrobněji je to popsáno v tomto článku, kde se m.j. uvádí, že vás Česká pošta může v některých případech zastupovat i bez vámi uděleného souhlasu.
      17.12.2021 Tak to vypadá, že to s tím proclíváním nebude zas tak horký. V nedávné době jsem objednal 3 zásilky a zatím jsem to nemusel řešit, protože za mě DPH odvedli prodejci. Objednávka plošňáků z JLCPCB metodou DDP EuroPacket (cena přepravy 21$) dorazila docela rychle (2 dny z Číny do Německa, 1 den v Německu a týden v ČR). Objednávka z AliExpressu je snad také na dobré cestě (9 dní z Číny do ČR, celní řízení odbaveno za 1 den a předáno koncovému přepravci). Poněkud déle jsem se načekal na zásilku chipsetu z eBay (10 dní z Číny do ČR, pak to 5 týdnů u nás někde leželo a nakonec mi to paní na poště vydala spolu s balíčkem z JLCPCB aniž bych dostal oznámení o zásilce; prodejce měl IOSS).
      20.1.2022 mi dorazila další zásilka z Alíku objednaná 3.12.2021. Proclená byla automaticky po příletu do Budapešti 13.12.2021 během 1 dne a dál už se od 15.12.2021 jen někde válela ve skladu České pošty. UPDATE: Tak nakonec to není tak horký, do konce roku 2023 jsem zatím nemusel celní řízení řešit ani jednou...

Školní pomůcky za všechny prachy

      25.3.2011 V diskusi u Danyka někdo objevil úžasnou nabídku školních pomůcek a laboratorního vybavení firmy HELAGO-CZ s.r.o. za neuvěřitelné ceny. No posuďte sami, třeba takový kus drátu za 1785 Kč, 6 odporových drátů na prkýnku za 8694 Kč, křivě navinutá válcová cívka za 9976 Kč, teslův transformátor buzený z autocívky za 34545 Kč nebo objímka na žárovičku za pouhých 767 Kč. Další prohlídka webu stojí za to. Když jsem se dost nasmál nad těmi nesmyslnými cenami, tak mě smích rychle přešel po přečtení stránky reference, kde je i poměrně dost škol. Tak ve školství nejsou peníze, ale za tohle se můžou vesele vyhazovat. Proč ne, vždyť to přece platíme všichni z našich daní. Ale když prošel legendární projekt Indoš, některými přezdívaný Tudoš, tak toto je jen plivnutí do moře...
      6.2.2013 Koukám, že HELAGO není ojedinělý fenomén českého školství, má zdatného "konkurenta" - firmu DIPO. Za cenu špičkového laboratorního multimetru 36200 Kč si můžete koupit tento skvělý budík. Dost mě překvapilo, že se prý takový přístroj vyskytuje zrovna na ČVUT FEL, tam by měli mít odborníci přece rozum. Další perličky jsou třeba podkovový magnet za pouhých 1005 Kč, ocelová tyčka za 240 Kč nebo válcová cívka, dokonce 7x levnější než u Helaga...
      7.6.2013 Dalším vypečeným obchodem se školními pomůckami je DIDAMAT PLUS s.r.o. (dříve DIDACTA s.r.o.). najdete zde třeba smyčku měděného drátu s držátkem za 858 Kč, sadu 5 1/4W odporů za 880 Kč, sadu 5 kondenzátorů za 855 Kč, či 2 sady po 3 žárovičkách za 1250 Kč atd. V porovnání se dvěma výše zmiňovanými obchody je tento levnější.

Zázračné spořiče

      2.9.2012 Tak je to tady! U nás i na Slovensku si nyní můžete koupit zázračný spořič elektrické energie za pouhých 199 Kč (resp. 23 euro), který se už dříve s úspěchem prodával v USA. Pokud tuto krabičku strčíte kdekoliv v domě do zásuvky, ušetří vám prý až 40% nákladů za elektrickou energii. Ale Horste, jak je to jen možné?! Prý "snižuje fázový posun proudu oproti napětí", neboli provádí korekci účiníku. Drobný detail, který marketingové mrdky zamlčují je v tom, že váš elektroměr měří pouze odebíraný činný výkon - domácnosti narozdíl od podniků neplatí za odběr jaloviny a žádnou kompenzaci mít nemusí. A co je uvnitř té krabičky? Na 99% obyčejný svitkový kondenzátor za pár korun s kapacitou v řádu jednotek µF, který by stejně nevykompenzoval ani jeden trochu výkonnější elektromotor, k tomu pár odporů a LED dioda, která naopak vaši energii bude spotřebovávat. Pokud je kondenzátor nekvalitní, může docházet k jeho zahřívání a při přepěťové špičce v síti třeba i k explozi :) V návodu se píše:
Záruka se nevztahuje - na škody vzniklé neodborným zacházením, přetížením, použitím nesprávných dílů, nevhodného příslušenství či nevhodných nástrojů apod - takže v tomto případě máte smůlu. Myslete zeleně s šetřičem energie! Já říkám nasrat! Pokud si to už náhodou někdo koupil, tak než to vyhodí do popelnice, hlásím se jako zájemce o ekologickou likvidaci, abych to mohl rozmontovat a nafotit na web :)
      14.9.2012 Koukám, že se v poslední době s různými spořiči roztrhl pytel. Nyní zde máme něco pro motoristy, kteří chtějí ušetřit náklady na PHM. Na tomto inzerátu nabízí pan Radoslav naprosto úžasný šetrič paliva za pouhých 75,- euro. Text inzerátu:
Šetrič paliva pre nízke obsahy motora do 1400cm3. Veľmi jednoduchá montáž bez použitia náradia. Garantovaná úspora 1 až 1,5l na 100km. Možnosť skúšobnej prevádzky 3 týždne, pri nespokojnosti garancia vrátenia peňazí. Bližšie informácie telefonicky alebo emailom.
Meno: Radoslav xxx
Telefón: 0903xxxxxx
Lokalita: Nitra
Cena: 75 euro
Údajně to má fungovat takto:
Šetrič upravuje kvalitu vzduchu privadzaného do spalovacieho priestoru motora a tým podporuje lepšie horenie a spalovanie paliva. Motor má kultivovanejši chod a mierně zvýšený výkon. Uložením do sacieho potrubia bez akéhokolvek elektrického napájania sa prietokom vzduchu rozvibruje a krystal impulzami mění oběžné dráhy elektronov okolo jadra atomov vo vzduchu.
Tyto fyzikální perly asi nemá cenu komentovat. Kdyby přece jen někdo toužil experimentovat, tak ať si koupí peizosirénku v GME za 25,- Kč, kus drátu na zkratování snad doma najde, a nepodporuje finančně tyto podvodníky.


      26.10.2013 Další z kategorie zázračných spořících krabiček do zásuvky je produkt Energy Saver Pro, který můžete nyní získat ve slevě za pouhých 940,- Kč! A prý to opravdu funguje, protože za tím stojí i 3 inženýři "elektrikáři". Tentokrát se těm podvodníkům musí nechat, že se asi řádně zapotili při tvorbě reklamních sraček, viz tento obsáhlý blog. UPDATE: Na Energy Saver Pro se zaměřila i ČOIka, ale protože je prodejce registrovaný v zemi mimo EU, nemůže být prodej toho šmejdu v ČR zakázán. To je opravdu výsměch. Alespoň že uveřejnili fotografii obsahu krabičky, z které si každý elektronik udělá obrázek.
      Na opačnou (movitou) skupinu audiofilních snobů zas cílí různé "síťové kondicionéry" a speciální designové síťové šňůry, které slibují zázračné zlepšení reprodukce vaší audiosestavy. U zmiňované recenze technik žasne s jakou precizností a barvitostí dokážou marketéři leštit svoje prdy a jak je možné, že výrobou těhle nesmyslů se živí celá řada firem a ještě nezbankrotovali. Holt lidská blbost je nekonečná...
      V oblasti zdravotnictví je obzvláště dosti živné půdy pro všelijaký šlendrián, který se snaží přiživit na cizím neštěstí nemocných. Jak známo tonoucí se stébla chytá a tak v pudu sebezáchovy může i střízlivého jedince opouštět racionální uvažování. Mezi armádou různých "léčitelů" se občas najdou i experti s poměrně sofistikovanými přístroji, jako např. tento "kvantový analyzátor magnetické rezonance", který s klasickou magnetickou rezonancí nemá nic společného, jimiž pak mohou lépe nalákat důvěřivé zákazníky. BTW četl jsem nedávno o Steve Jobsovi, který odmítl v ranném stádiu konvenční léčbu rakoviny a důvěřoval radši alternativním postupům, čímž si možná sám zvolil smrt. Podle některých lékařů by měla jeho včasná léčba poměrně slušnou šanci na úspěch...
      14.2.2017 A máme tu další zázračný spořič paliva do auta FuelShark. Já bych to spíše pojmenoval WalletShark - žralok v peněžence blbých lidí. Tentokrát nemusíte lézt nikam do motorového prostoru a nic strkat do sání, stačí jednoduše zastrčit do cigareťáku a ještě vám to bude hezky svítit. Danyk to koupil za 1,25 $ a podíval se tomu na střeva.

Multifunkční-nefunkční tiskárny

      11.5.2011 jsem ukořistil vyhozenou multifunkční inkoustovou tiskárnu Canon PIXMA MP150. Obsahovala jednu vypotřebovanou černou cartridge PG-40 a jednu vyteklou barevnou cartridge CL-41, jinak vypadala v pohodě. Naivně jsem si myslel, že bych ji mohl využívat alespoň jako scanner, ale Canon řekl: you can't. Po zapnutí se totiž na LED displeji rozsvítila chyba "E5" (FINE Cartridge errors have occurred. Replace the FINE Cartridge - nejedná se o chybu vyčerpání inkoustu, ale o chybu komunikace mezi tiskárnou a cartridge) a tiskárna se totálně zablokovala, scanner nebylo možno použít. Zkusil jsem trochu kombinovat. Když jsem tam nechal pouze černou, tak ovladač našel prázdnou černou. Když jsem tam strčil jen barevnou, ovladač nenašel nic. Když jsem tam strčil obě, tak také nic. Z toho jsem vyvodil, že barevná cartridge bude asi vadná, navíc tak, že zablokuje společnou sběrnici a tiskárna tak nemůže komunikovat ani s tou černou, která by asi šla jednoduše doplnit. Jako poslední možnost jsem zkusil barevnou cartridge zresetovat programem MPTool 0.9.6 a podle tohoto návodu, ale nebylo to nic platné. Zde najdete tipy i pro další tiskárny. Nakonec jsem shledal, že se mi nevyplatí kupovat novou cartridge (vypotřebovanou sem nesehnal) a tiskárnu jsem rozebral na součástky.
      Zde bych také zmínil pár triků, kterými si výrobci tiskáren zvyšují zisky z prodeje značkového spotřebního materiálu. Jednou z primitivních metod používaných u inkoustových cartridge (např. firmy Lexmark) je něco jako miniaturní tavná pojistka, která se přepálí po vypotřebování inkoustu a znemožní tak běžný refill. Je potřeba ji najít a propojit, což ale asi 99% uživatelů vzdá. Další používanou metodou je počítadlo vytištěných stránek, které zablokuje cartridge nehledě na skutečně spotřebovaném objemu náplně. To aby si náhodou nějaký šetřílek nemyslel, že si zapne ekonomický mód a bude málo platit. Kamarád mi líčil případ tiskárny HP LaserJet 3600N z práce, kde nová barevná cartridge za 12 tisíc odešla asi po 14 dnech provozu, přičemž v ní zůstal ještě dostatek toneru. Součástí cartridge je čip, který si zřejmě pamatuje počet vytištěných stran a po dosažení limitu tiskárna čip zablokuje. Přes Internet lze koupit refill sadu, která obsahuje barevné tonery a nový čip, který je třeba vyměnit, viz tento návod. Celkem běžné je také používaní identifikačních čipů, které se snaží omezit použití alternativních cartridge.
      Tuto metodu používají i další výrobci elektroniky pro akupacky do svých přístrojů (např. digitální foťáky Panasonic) nebo výrobci notebooků (např. Dell a Lenovo), kteří dávají identifikační čip do napájecích adaptérů (typicky se pozná podle 3-pinového konektoru, kde je kromě napájení i 1-wire sběrnice). Tahle válka vývojářů kurvítek a hackerů jen tak neskončí, protože zrovna tiskové náplně či baterie jsou veliký byznys... Avšak kurvítka se nevyhýbají ani samotným tiskárnám. Někdy jsou dokonce precizně načasovaná, o čemž svědčí tento případ inkoustových tiskáren Canon a chyby "B200". Ta se spoustě uživatelům objevila těsně po skončení záruky a to zcela nezávisle na tom, kolik stránek tiskárna vytiskla (jeden uživatel píše po 30 stránkách!) a jestli v ní byly měněny cartridge. Také doporučuji na toto téma shlédnout zajímavý film The Light Bulb Conspiracy, torrent zde.
      4.1.2013 jsem získal další vyřazenou multifunkční tiskárnu, tentokráte HP Photosmart C4180, která v sobě kombinuje barevnou inkoustovou tiskárnu (2 oddělené cartridge) s přímým tiskem z paměťových karet, kopírku a scanner. Tušil jsem, že tiskárna bude kromě náplní nejspíše funkční, až na chybějící napájecí zdroj. Tiskárnu jsem tedy připojil na laboratorní zdroj (16 V a 32 V), rozsvítil se LCD displej a po náběhu na mě vykoukla chybová hláška "Problém s ink. kazetou: Vyjměte a zkontrolujte černou kazetu. Pokyny naleznete v dokumentaci tiskárny." a samozřejmě nešlo nic dělat. Soudruzi z HP byli zřejmě na stejném ideologickém školení (o tom, jak co nejvíc zaneřádit Zemi nepoužitelným elektroodpadem) jako ti z Canonu. Hledal jsem tedy na Internetu nějakou medicínu a našel jsem tento návod na reset řady C41xx. Do servisního menu jsem se dostal hned, ale má to jednu vadu na kráse, že zde chybí ono "reset menu". Tak jsem si alespoň prošel logy a počítadla. Tiskárna natiskla 2053 stran během 164 cyklů a zbývá ještě 73% barevné náplně. Černá náplň místo 0% hlásí chybu instalace. Zřejmě se po vyčerpání spustilo autodestrukční kurvítko, aby nebylo možné cartridge refillovat. Nakonec se mi podařilo podle jiného návodu nějakou kombinací stisknutých tlačítek během zapnutí tyto čítače resetovat na nulu, ale stejně to nebylo nic platné, tiskárna zůstala i nadále neovladatelná. Takže nakonec šla na součástky a do popelnice. Zde je pár ukázek ze servisního menu:

BlackBerry Bold 9780 a očipovaná baterka

      5.5.2019 Jak už jsem kdysi zmiňoval výše, výrobci s oblibou dávají různé ID čipy do tiskárnových kartridží a baterek. Teď sem se s jedním takovým případem osobně setkal u starého smartphone BlackBerry Bold 9780, který jsem sehnal bez baterky s chtěl jsem ho ze zvědavosti oživit a vyzkoušet si BB OS. Našel jsem jedno vlákno, se zapojením pinů baterky, kde někdo řešil stejný problém na podobném BB, ale zůstalo bez odpovědi. Když jsem připojil BAT+ a BAT- ke zdroji, tak se BB ani nezaplo. Zkusil jsem tedy místo NTC zapojit odpor 47 kΩ proti zemi a BB se zapnulo, rozsvítil se displej a na něm bootovací progress bar, jenže po pár % a vteřinách místo toho naskočil obrázek přeškrtnuté baterky a konec. Stejný symbol se ukáže i v případě zkratovaného keramického kondenzátoru na napájecím vstupu BB, ale to je jiný případ. Zkusil jsem tedy na pin BSI připojit proti zemi odporový trimr a nastavovat různé hodnoty, ale nechytlo se to. UPDATE: Dostal jsem info, že starší model baterky pro BB 8520 o kapacitě 1150 mAh prý používal 47kΩ NTC a 100kΩ BSI odpor. Na pinu BSI jsem však naměřil 0 V. Po připojení BB k PC přes USB bylo rozpoznáno, nainstaloval jsem ovladače a BB Desktop Software, který taky BB poznal, ale neumožňoval žádný přenos dat, pouze možnost update OS, jenž také ztroskotala zřejmě kvůli chybějící baterce. Začal jsem mít podezření, že po pinu BSI asi běží nějaká sériová digitální komunikace s ID čipem v baterce, což se mi následně po očuchání osciloskopem potvrdilo. Zde je servisní schéma BB 9780, kde je vidět, že pin BAT_ID vede pres 100Ω na pin procesoru Marvell 88CP940. O ID čipu v baterce jsem žádné informace nenašel, takže tím jsem skončil. Buď seženu nějakou starou vymletou origo baterku nebo objednám alternativu od Číňana, ale na fórech někteří uživatelé BB psali, že měli s neoriginály také problémy, takže je to loterie. Zde je ukázka zachycené komunikace, která trochu připomíná Dallas 1-wire, ale běží řádově pomaleji.


      13.9.2019 Na blešáku v Holicích jsem sehnal za pár korun podobný telefon BlackBerry Bold 9790 (pro změnu zaheslovaný) i s origo baterkou J-M1 BAT-30615-006 (BTW v docela dobrém stavu). Hesla jsem se snadno zbavil opakovaným zadáním špatného hesla a slova "blackberry", čímž se telefon zresetoval do továrního nastavení. OS jsem aktualizoval na poslední verzi A7.1.0.1070 rel.2885. Ačkoliv se na první pohled modely 9790 a 9780 moc neliší, tak každý používá jinou baterku. Starší 9780 má baterku typu M-S1 o větší kapacitě 1550 mAh. Fyzicky jde baterka J-M1 strčit do 9780, ale její piny jsou asi o 1 mm posunuté vůči kontaktním pérkám v telefonu. Když jsem je znásilnil, tak se sice BB zapnulo, ale záhy naskočil starý známý symbol přeškrtnuté baterky a konec. Zkouknul jsem tedy komunikaci na datovém pinu osciloskopem a je na první pohled patrné, že model 9790 používá řádově vyšší bitovou rychlost, než kterou do baterky tlačí model 9780 (tam komunikace vypadala stejně jako bez baterky na oscilogramech výše). BlackBerry 9790 zakomunikuje cca 16 s po vložení baterky a dále cca 16 s po stisku zapínacího tlačítka, ještě než se rozsvítí displej. Jsou zde vidět 2 bursty s rozestupem 2 s.

Baterie s integrovanými měřiči prošlého náboje

      Řada battery packů např. pro notebooky bývá vybavena více či méně chytrou elektronikou, která někdy obsahuje specializované čipy pro měření prošlého náboje. Problém pak nastává při pokusu o repasi, kdy sice vyměníme staré články za nové, ale fuel gauge čip si ve své interní či externí NV paměti stále pamatuje starou (nízkou) kapacitu a může být problém ho přesvědčit, že máme nové články s plnou kapacitou. Tyto obvody obvykle komunikují s nadřazeným systémem po sériové sběrnici I2C a pokud k nim seženeme datasheet, tak s i s nimi lze popovídat. Můj známý Franta Ryšánek se zabýval komunikací s obvody TI BQ2092 a BQ2040 pod Linuxem. Další pokusník Rainbow zas zkoušel repasoval záložní baterie serverových řadičů disků PERC5i, kde se vyskytují čipy BQ8030 a MCU M37512.

Notebooky s předinstalovaným spyware Computrace

      13.11.2013 V dnešní zvrácené době lze najít na celé řadě zařízení různé backdoory (např. v routerech Tenda) a předinstalované spywary. Zaujala mě zmínka o sledovacím programu Computrace kanadské firmy Absolute Software, který má primárně sloužit pro dohledání ukradeného notebooku, ale neposílá toho o vás po síti zrovna málo. A v dnešní době ho používá většina výrobců - seznam modelů notebooků je docela rozsáhlý. Často o tom ani uživatelé netuší a když se ho někdo chce zbavit, tak to také nemusí být zrovna jednoduché, protože program je uložený přímo v BIOSu a při pokusu o smazání z disku se znovu obnoví (předpokládám, že to funguje pouze pod Windows, kde se spouští onen proces rpcnetp.exe). Upozornil jsem na to své známé s novějšími notebooky. Jeden to měl na Lenovo ThinkPad Edge E531, kde se podařila odinstalace přímo z windowsího ovládacího programu a druhý na Lenovo ThinkPad W500, kde v SETUPu byla položka "Computrace|Permanently Disabled", po jejímž výběru se asi program natrvalo vymaže z BIOSu a pak už nejde aktivovat. Další podobnou hrozbou může být potenciální exploit na technologii vzdálené zprávy intel vPro / AMT o němž se rozepisuji více zde. Zřejmě se zanedlouho dočkáme doby, kdy bude takový šmírák nedílnou součástí všech základních desek, možná i přímo CPU a nepůjde nijak deaktivovat, protože přece "kdo nic špatného nedělá, nemá co skrývat", 1984 se blíží...

Stručně: moderní technologie a trendy

      13.8.2011 Zde bych zmínil pár subjektivních postřehů, kam se dnes ubírá vývoj moderních technologií, zejména v oblasti spotřební elektroniky a IT. Čím dál více se mi totiž zdá, že oproti minulosti je kladen důraz spíše na kvantitu a zlevnění výroby než kvalitu. V dnešní době digitálního audia a videa bylo dosaženo určitého kvalitativního standardu, který postačuje valné většině lidí a není moc velká motivace ho dále zvyšovat. Dokonce řada novějších technologií dosahuje horší kvality (nebo na úkor zlepšení v jednom směru má zas zhoršení v druhém směru), než technologie předchozí a přesto to většině spotřebitelů nevadí.
      Už jsem zde dříve rozebíral výhody a nevýhody technologie LCD monitorů. Řada lidí podlehla reklamní masáži, když se odvrátila od léta ověřené a vyladěné technologie CRT a pořídila si levné TN LCD s mizerným kontrastem a hnusným podáním barev, které se navíc mění podle úhlu pohledu, ale bylo to velký, placatý a hlavně in. Dodnes se LCD v některých parametrech CRT nevyrovná a nejspíš to tak zůstane i nadále, dokud neprorazí jiná technologie (snad už konečně OLED). Poslední dobou se také rozmohly všude širokoúhlé displeje s poměrem stran 16:10 nebo ještě hůře 16:9. V praxi to pak vypadá tak, že ve víku notebooku koukáte na úzkou nudli shora a zdola orámovanou 3 - 4 cm širokým (nejlépe lesklým) plastem. Tomu teda říkám "efektivní" využití plochy. Bohužel se tahle móda rychle rozšířila mezi všemi výrobci notebooků a klasický poměr 4:3 už snad nikdo nedělá a i stolních monitorů 4:3 je naprosté minimum. Nedávno tomu nasadila korunu Toshiba U840W s poměrem stran 21:9, snad se tyhle nudloidy nerozšíří jako mor...
      Další takový boom byla digitální televize DVB-T. Ta přinesla nepochybně určité výhody (hlavně pro provozovatele vysílacích stanic), ale je i kvalita obrazu o tolik lepší, jak nám slibovali? Díky snaze narvat do 1 multiplexu více programů, než bylo původně v plánu, došlo k poklesu bitrate MPEG2 streamu a tím zhoršení kvality obrazu. Toho si můžeme všimnout třeba na plochách s jemnou texturou, kterou digitál vyžehlí jako omalovánky/cartoon nebo kostičkování při rychlých pohybech. Kdo měl dříve kvalitní příjem analogového signálu, tak to může vnímat jako změnu k horšímu. Kdo měl průměrný signál, mohl to brát jako zlepšení a kdo měl špatný signál, nechytí bez přídavného zesilovače digitál vůbec.
      Ve stejném duchu se bohužel asi bude ubírat i digitální rozhlas DAB. Opět se zde objevuje snaha narvat do multiplexu co nejvíce stanic, pochopitelně na úkor bitrate (počítá se asi s 40 kb/s MPEG4 pro mluvené slovo a 64 - 80 kb/s pro hudbu), který ani nedosahuje hodnot běžných u internetových rádií. Z toho bude profitovat více provozovatel než posluchač.
      Vrcholem je pak iracionální kurvení existujících technologií, které byly navrženy pro dosažení vysoké kvality, mám teď na mysli moderní mastering CDDA. V době svého vzniku nabízel digitální záznam úžasný dynamický rozsah 96 dB (dáno použitým 16-bitovým A/D převodem), což bylo znatelně více, než umožňoval analogový záznam na magnetický pásek. Hudební studia toho uměla patřičně využít. Asi před 10 lety však nastoupil podivný trend, kdy se studia začala předhánět v tom, kdo udělá CD s nejhlasitěji znějícím záznamem (Loudness war), tedy s co nejvíce zkomprimovanou dynamikou. Názorně je to vidět při načtení grabnuté stopy do nějakého editoru, např. GoldWave, který umí spočítat normalizovnou hodnotu středního výkonu, která se během doby znásobila asi 4x. Dokonce se někdy objevují i sprosté ořezy signálu - jak tuto paseku alespoň částečně napravit, popisuji zde. V této databázi si můžete porovnat dynamiku CD a vinylů vašich oblíbených interpretů. Dnes se audiotechnika pyšní papírově ještě lepšími parametry, např. vzorkování 192 kHz a 24-bitové kvantování (s různými algoritmy interpolace 16-bitového signálu), avšak kvalita analogových a napájecích obvodů bývá často horší a nakonec to stejně zabije zmršený záznam...
      A snad ani nemá cenu dále rozebírat, že skoro každý přístroj spotřební elektroniky má dnes implementováno tzv. "kurvítko" (ať už neúmyslné, hardwarové nebo dokonce softwarové), které ukončí jeho funkci nejlépe těsně po záruce. A to platí i o dříve celkem solidních značkách, které byly nuceny pod tlakem konkurence z Číny podstatně snížit výrobní náklady, aby to vůbec někdo kupoval. Holt lidi dnes chtějí všechno levně a hned, klidně i na půjčky a na kvalitu se moc nekouká. Výrobci se pak jen přizpůsobili svou nabídkou. Opravdu kvalitní přístroje dnes vyrábí jen pár audiofilských firem, za řádově vyšší ceny nebo malé firmičky a nadšenci-amatéři, kteří prodávají v malých sériích či kusově. Své o tom jistě ví i pan Radomír Kovář, který pěkně popsal vývoj (ne)kvality satelitních příjímačů. Další běžnou praxí je unifikovaná výroba produktových řad, kdy se low-endový model dokriplí co nejlevnějším způsobem, hardwarově jako např. sluchátka Sennheiser HD 555 nebo firmwarově jako např. digitální osciloskop Rigol DS1052E, kterému lze snadno zvýšit šířku pásma z 50 MHz na 100 MHz tím, že se FW přeladí nějaké varikapy na vstupech. Pro bastlíře se tak otevírá cesta k vymýšlní různých hacků, jak levnější modely odkriplit na plné verze, a to je dobré :)

Ekologické perly

      O své averzi vůči ROHS a dalším kurvítkům v elektronice jsem se už zmiňoval výše. Jsou ale ještě horší nápady zelených mozků nad kterými jen zůstává rozum stát:

• Na solární velkofarmy na polích, které mnohde nebezpečně zvyšují max. napětí v elektrovodné síti v okolních obcích (podle toho, jak se zrovna přes slunečnou oblohu honí mráčky) jsme si už zvykli. Ale co takhle zabudovat solární panely pod povrch vozovky? Na tenhle nápad přišli soudruzi v deštivé Normandii ve Francii. Chci vidět, jak to budou řešit s čištěním povrchu od bláta a prachu a jak dlouho to vydrží, až se jim tam budou prohánět přeložené polské kamiony. Náklady na 1 m² se prý pohybují kolem 2000 až 2500 eur.
• Snaha o zelenou energetickou koncepci nutí řadu států ukončit provoz jaderných elektráren. Tento výpadek produkce se však nedaří krýt z OZE a tak hrozí, že ho budou muset zastoupit uhelné elektrárny. Ty zas produkují spoustu škodlivého CO₂ a tak někdo vymyslel, že se místo uhlí předělají na spalování biomasy (dřeva), které při svém růstu bude CO₂ z atmosféry pohlcovat. Drobný problém je, že na nahrazení vlaku výhřevného uhlí je potřeba toho dřeva opravdu hodně. Např. 4GW tepelná elektrárna Drax ve Velké Británii bude na svůj provoz potřebovat 7,5 MT pelet (z 15 MT surového dřeva) ročně. To představuje produkci dřeva z lesa o rozloze asi 12000 km², které ale nevyroste za rok, ani za 10 let. Tolik dřeva samozřejmě Britové nemají a tak ho dováží (především z Ameriky) loděmi, které pálí "ekologický" mazut...
• Neustále rostoucí ceny emisních povolenek znevýhodňují provoz uhelných tepláren a elektráren. Hrozí tak, že se někde ukončí provoz tepláren a centrální vytápění bude muset být nahrazeno lokálními plynovými kotelnami. Taktéž kolem roku 2030 se počítá s uzavřením tepelných elektráren a to včetně těch, které nedávno ČEZ za nemalé peníze modernizoval (např. elektrárna Ledvice, kde došlo ke zvýšení energetické účinnosti a snížení emisní zátěže) a počítal s návratností v dlouhodobějším horizontu. Pro vykrytí ztrát mají být postaveny nové plynové elektrárny, které tak zvýší naši závislost na převážně ruském plynu. Ani kdyby se do té doby dostavěl jaderný blok v Dukovanech, tak to nebude stačit, protože výkon potenciálně odstavených uhelek bude řádově vyšší. Zřejmě tak skončí exportní dominance ČR na evropském energetickém trhu.
• Masivní podpora elektromobilismu s sebou přináší jeden problém. Stát bude přicházet o nemalé peníze do rozpočtu ze spotřební daně na PHM. Patrně tak přijde s nějakým nápadem, jak pumpnout o peníze i provozovatele elektroaut, buď skrze vyšší cenu elektřiny pro nabíjení nebo třeba speciální silniční daní, kterou už zavedli v Austrálii.

Stupnice pinožení s problémy v IT

      14.11.2011 Jeden kolega s oblibou často používá výraz "pinožit se" (s něčím) a také se často jako já s něčím pinoží. Abychom mohli naše pinožení lépe kvantifikovat, napadlo mě sestavit takovou jednoduchou stupnici pinožení s problémy v IT, nejlépe s logaritmickou škálou (jako např. stupnice zemětřesení), aby pohodlně pokryla veškerý myslitelný rozsah. BTW někdo chytrý už kdysi řekl, že počítače nám pomáhají řešit problémy, které by bez nich nikdy nenastaly :)

#	Stupnice pinožení s problémem:
0	žádný problém (základní stav, kdy vše funguje jak má, řešení v nejkratším čase)
1	drobná komplikace, kterou lze vyřešit na pár kliknutí myši a netrvá déle než pár vteřin (např. přeskočení dementní flashové reklamy se zeleným mimozemšťanem, tedy pokud je tam na to zrovna tlačítko :)
2	problém, který je všeobecně známý a po zadání do Google vypadne jeho řešení mezi prvními odkazy a následný postup zabere obvykle jen pár minut
3	problém, který je spíše minoritní a jeho řešení je třeba vydolovat z různě zapadlých diskusních fór, mailing listů či natvrdlé technické podpory, což může být práce na několik hodin až dnů
4	problém, který zatím nikdo další neřešil, resp. se s jeho řešením nikde veřejně nepodělil a nezbývá tak, než začít sám bádat. Bádání pak může zabrat od několika minut až po měsíce
5	některé problémy ze stupně 4, i přez intenzivní a vytrvalé bádání, přecházejí v dlouhodobě neřešitelné problémy, které se někdy vyřeší mimochodem, když prostě daný HW či SW časem zastará a je nahrazen něčím novým (což však může generovat zas jiné, nové problémy)